75  let od založení  Světové odborové federace

Historická minulost, aktivní přítomnost a inspirativní budoucnost SOF

dějiny Světové odborové federace (SOF)

Článek H. Mahadevana,

zástupce generálního tajemníka SOF,

článek ze 6. srpna 2020

(překlad Vladimír Sedláček)

Zakládající sjezd

Světová odborová federace (World Federation Trade Unions, WFTU; dále SOF; pozn. překl.) byla založena v Paříži 3. října 1945. Prvního celosvětového odborového sjezdu (Paříž, 3.-8. října 1945), jenž hlasoval pro založení SOF, se zúčastnili delegáti zastupující 67 milionů pracujících z 56 národních organizací z 55 zemí a z 20 mezinárodních organizací.

Prvnímu celosvětovému odborovému sjezdu předcházela celosvětová odborová konference, pořádaná v Londýně 6. – 17. února 1945, jež vykonala spoustu přípravné práce. Londýnské konference se zúčastnilo 204 delegátů z 53 národních a mezinárodních organizací, zastupujících 60 milionů pracujících z celého světa. Na konferenci byli jako místopředsedové zástupci britského TUC, Sdružení průmyslových organizací (Congress of Industrial Organizations; CIO) ze Spojených států a Všesvazové ústřední rady odborů ze SSSR. Asistovali jim tři místopředsedové – z francouzského CGT, Čínské federace pracujících a Konfederace pracujících Latinské Ameriky. Generálním tajemníkem Konference byl Walter Citrine, generální tajemník britského TUC.

Založení SOF bylo vnímáno jako oznámení nové éry, jež začala porážkou fašismu zásluhou antifašistické aliance. Pracující lid a demokratické síly v tomto vítězství viděli novou budoucnost světa, v němž imperialismus a kolonialismus ustoupí a kde svoboda, mír, demokracie a prosperita budou narůstat pro veškeré lidstvo.

Základní cíle a úkoly zakládajícího sjezdu

Stanovy SOF, přijaté v roce 1945, vložily mezi cíle SOF: „Potírat války a jejich příčiny a usilovat o stabilní a trvalý mír.“

Druhá rezoluce, přijatá Prvním celosvětovým odborovým sjezdem, načrtla zásady základní charty práv odborů a jejich bezprostřední požadavky.

Právo pracujících organizovat se; odstranění všech forem diskriminace na základě rasy, víry, barvy pleti či pohlaví; právo na práci a placenou dovolenou; odpovídající výši placení a vyšší životní úroveň (bydlení, jídlo atd.); sociální zabezpečení, poskytující záruky proti nezaměstnanosti, v nemoci, při nehodách a ve stáří. Rezoluce o „právu lidí na sebeurčení“ jasně předložila slogan národní nezávislosti:

„Vítězství nad fašistickými silami bylo založeno na jednotné vojenské síle Spojených národů a aktivním boji lidí k zajištění plného užívání našich základních svobod a práva na sebeurčení a národní nezávislost.

Bylo by to ale neúplné vítězství, kdyby obyčejným lidem v koloniích a na území všech národů byl odepřen plný požitek z jejich neodmyslitelného práva na sebeurčení a národní nezávislost.“

Dosažení jednotného hnutí

První čtyři roky SOF – 1945 až 1949 – ukázaly velký potenciál jednotného celosvětového odborového hnutí. Navzdory počátečnímu odmítání určitých byrokratů dostala SOF poradenský statut v Ekonomické a sociální radě OSN. SOF se chopila iniciativy ke přijetí konvencí ILO o právu na sdružování a na kolektivní vyjednávání. Silnou podporu dostaly boje pracujících za jejich práva a požadavky.

SOF organizovala výraznou kampaň solidarity na podporu protifašistických sil ve Španělsku a Řecku a dokázala přesvědčit OSN, aby doporučila členským státům odvolat své velvyslance z Madridu. Obrana odborářských práv byla v srdci solidárních akcí s pracujícími, kteří byli oběťmi represí, včetně dělníků na koloniálních územích. Při dvou příležitostech, v červenci 1946 a v únoru 1947, byly vyslány zvláštní mise do Íránu, kde byli odboráři zatýkáni a byly potlačovány demokratické svobody. V březnu 1947 byla podobná mise vyslána do Jižní Afriky po surové represi proti stávkujícím horníkům.

Nárůst počtu členů a vlivu odborových hnutí ve světě byl v tomto období nejvýraznější. Světové odborové hnutí aktivně pomáhalo organizovat proces v nově nezávislých zemích.

Zásah studené války – nezdary, roztržky a opětovné objevení se

Rozkol přišel v podobě dopisu od britského TUC, jenž přečetl jeho předseda Arthur Deakin na schůzi Výkonné rady SOF v Paříži 19. ledna 1949 a jenž obsahoval požadavek „pozastavení veškeré činnosti SOF na dobu 12 měsíců“. Řekl, že když to nebude přijato, britské TUC se z SOF stáhne.

Návrh byl odmítnutý, protože nespadal do kompetence Výkonného výboru. Záležitost byla postoupena Výkonnému výboru a sjezdu. Poté Arthur Deakin, James B. Carey a E. Kupers (Nizozemí) ze schůze odešli. Brzy nato se několik organizací z SOF stáhlo. Rozkol se tak stal oficiálním. V prosinci 1949 se ti, kteří odešli, sešli v Londýně a založili Mezinárodní konfederaci svobodných odborů (International Confederation of Free Trade Unions; ICFTU).

Je proto jasné, že ty organizace, jež nyní představují SOF, neměly nikdy v úmyslu světové odborové hnutí rozdělit. Vždy usilovaly o prosazení celosvětové jednoty pracujících.

SOF pořádala svůj Druhý celosvětový odborový sjezd, jak bylo naplánované, v Miláně od 29. června do 9. července 1949. Na sjezdu byly přítomny delegace z 61 zemí, zastupující kolem 71 milionů členů. Sjezd odmítl návrh britského TUC na zastavení činnosti. Sjezd přijal otevřený dopis adresovaný odborářským aktivistům ve Spojených státech, Velké Británii a dalších zemích, jejichž (řídící) centra byla odtažena z SOF, s naléháním, aby hledali cestu k dosažení dohody kolem společných cílů.

Na 13. celosvětový odborový sjezd (Damašek 1994) přišlo 418 účastníků ze 160 národních, místních, oblastních a mezinárodních odborových organizací, zastupujících přes 300 milionů pracujících z 84 zemí všech kontinentů. Dodatky Stanov, přijaté damašským sjezdem, definují současné úkoly a cíle SOF.

Jak stojí v deklaraci přijaté londýnskou celosvětovou odborovou konferencí v únoru 1945 a v rezolucích a zásadách přijatých 1. celosvětovým odborovým sjezdem v Paříži v říjnu 1945, SOF je demokratická, třídně založená mezinárodní odborová organizace boje všech námezdních sil, jež podporuje a povzbuzuje činnost odborových svazů ve všech zemích k získání nezávislých práv a požadavků pracujících, na obranu jejich zájmů, k potírání všech forem nadvlády a podřízenosti, vykořisťování a útlaku, a k dosažení společensko-ekonomického rozvoje, a jež rozvíjí a koordinuje spolupráci a solidaritu.

Odborové organizace ze všech zemí světa, jež se chtějí spojit na základě zásady nezávislosti k dosažení společných cílů, se na bázi dobrovolnosti přidají k SOF, bez ohledu na rozdíly v politické, filozofické a náboženské víře, na rasu svých členů nebo na společenský řád. Jako mezinárodní organizace, a nehledě na vztahy nastolené členskými organizacemi na národní úrovni, si SOF zachovává nezávislost na vládách, politických stranách a zaměstnavatelích.

Cíle

SOF proto prohlašuje, že jejím prvotním cílem je přispívat k emancipaci pracujícího lidu bojovými prostředky.

Proti všem formám vykořisťování lidí a za získání a zaručení životních a pracovních podmínek pro všechny pracující, aby měli největší možný prospěch z ovoce své práce a získali tak pro sebe i pro své rodiny čas a prostředky k životu v podmínkách odpovídajících naší epoše, vyznačující se překotným pokrokem vědy a techniky; proti kolonialismu, imperialismu, nadvládě a expansionismu v ekonomické, společenské, politické a kulturní sféře, za odstranění rasismu a zaostalosti; zaručit svrchovanost, svobodu a bezpečnost národů, nevměšování do jejich vnitřních záležitostí, respektování jejich politické, hospodářské a společenské nezávislosti a nastolení nového a spravedlivého mezinárodního ekonomického řádu, za právo na plnou zaměstnanost a zaručení jejich práv, za plnou a odpovídající legislativu sociálního zabezpečení na ochranu pracujících a jejich rodin v případě nemoci a stáří i za všechny další druhy pomoci a sociálního zabezpečení; za to, aby školení, vzdělávání a kultura byly pro všechny pracující, aby jim bylo umožněno získat přístup k jakékoli zodpovědnosti nebo postavení v rámci jejich možností, za ochranu pracovního prostředí, účinná opatření k zachování a prosazení ekologických norem a udržitelného vývoje, za dosažení společenské, hospodářské a politické demokracie, k obraně a rozvíjení práv a svobod pracujících a odborů, respektování lidských práv a zavedení Všeobecné deklarace odborářských práv do praxe, k zabránění jaderné válce a za zrušení všech vojenských aliancí a bloků, proti agresi a válce a za prosazení mezinárodního uvolňování, nastolení spravedlivého a trvalého míru, mírového soužití a vzájemně výhodné spolupráce mezi lidmi i mezi uspořádáními; za ukončení závodů ve zbrojení, zvlášť jaderném, a za naprostý zákaz a odstranění jaderných zbraní a podstatné snížení množství zbraní, vedoucí ke všeobecnému a naprostému odzbrojení.

Organizační popis SOF (podle durbanského sjezdu)

Během pěti let, jež uplynuly od 16. sjezdu ke dnešku, jsme se snažili uvést do praxe rezoluce, pro něž jsme hlasovali na posledním sjezdu v Aténách; rezoluce, jež zavazovaly k tomu, jak pracovat na organizačním posilování SOF na pracovištích a v každé oblasti. Sjezd nám přikazoval zvýšit a rozšířit naši početní sílu.

  • Na 16. sjezdu jsme měli 78 milionů členů. Dnes jsme sem, na 17. celosvětový odborový sjezd, přišli s 92 miliony členů. Nárůst o 14 milionů nových členů, o 18 %.

Chceme zatleskat všem organizacím, jež svou činností propagovaly postoje a zásady SOF a pomáhaly v tomto významném početním posílení rodiny SOF.

Tento nárůst počtu je výsledkem kolektivní činnosti. Je výsledkem, jehož jsme dosáhli všichni společně.

Vedle nárůstu počtu jsme učinili i další pozitivní kroky v naší organizační struktuře.

  • Během posledních pěti let vzniklo a zahájilo činnost 7 nových Oblastních středisek.
  • Byl založen jeden nový sektorový Mezinárodní odborový svaz (Trade Union International; TUI).
  • Bylo organizováno víc – a lépe – kurzů odborářského školení. Mnoho dalších a kvalitnějších mezinárodních fór a akcí.
  • Organizační růst SOF se odrazil také na účasti na tomto sjezdu. Našeho minulého sjezdu se zúčastnilo 850 delegátů, dnes jich tu máme 1 520. Našeho minulého sjezdu se zúčastnilo 101 zemí. Dnes je jich tu zastoupeno víc.
  • Minulého sjezdu se zúčastnilo ….. (zpráva počet neuvádí; překl.) odborových svazů. Dnes je jich tu s námi víc.

To je skutečný obraz. Sílíme. Pokračujeme. Mezinárodní dělnická třída od SOF tolik očekává. SOF roste – naše zodpovědnost roste. Naším cílem na příštím sjezdu SOF je, aby SOF měla 100 milionů členů ve všech koutech světa.

Na organizačním poli jsme také značně přispěli:

  • ke vzniku nových odborových svazů a federací;
  • k lepšímu fungování odborových organizací, a také lepším fungováním;
  • tříbením potřeby prohlubování kolektivnosti, vnitřní demokracie a respektování členské základny.

Kdybychom měli načrtnout závěr z naší činnosti na organizačním poli, mohli bychom spolehlivě říci, že jsme učinili významné kroky vpřed. Nicméně je toho třeba hodně. Každý den je třeba něco nového, objevují se nové priority. Život a očekávání pracujících na nás dnes kladou nové složité povinnosti. Naše úsilí o organizační posilování, za zvýšení počtu členů, za zapsání nových členů, za zakládání nových odborových organizací tam, kde to je třeba, za zvýšení přítomnosti žen a mladých dělníků ve vedení odborových svazů je trvalá bitva. Dnes je naší povinností tyto cíle splnit.

SOF v současnosti

V projevu na 103. plenárním zasedání (2014; pozn. překl.) Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization; ILO) generální tajemník SOF soudruh George Mavrikos zdůraznil následující body jako Program činnosti SOF:

„1. Vyzýváme k boji s nezaměstnaností. Nezaměstnanost zabíjí sny mladých lidí.  Nezaměstnanost je nepřítelem odborového hnutí a spojencem kapitalistů. SOF vyhlásila 3. říjen každoročním Mezinárodním dnem akcí proti nezaměstnanosti a řadě všeobecně důležitých problémů. Tohoto boje se musíme zúčastnit všichni, s konkrétním programem a iniciativami.

  1. Právo na stávku je v ohrožení. Vlády a buržoazie mají svůj vlastní výklad Konvence 87. Jejich cílem je zrušit právo na stávku a stanovit podmínky, jež stávky znemožní. Povinností nás všech je právo na stávku bránit. Stávka je jedinečnou zbraní v třídním boji, ještě víc v naší době, kdy útoky na práva a výdobytky pracujících jsou trvalé. Je to právo registrované v Konvenci 87 z roku 1948 a v mezinárodních zákonech. Je špatné poslat tento problém před Mezinárodní soudní dvůr v Haagu.
  2. Asi před měsícem, 13. května, v toce 2014 v tureckém městě Soma přišlo o život přes tři sta našich bratrů, protože důl, v němž pracovali, neměl nezbytná zdravotní a bezpečnostní opatření. Žízeň zaměstnavatele po větších ziscích zabila přes tři stovky dělníků. Pro SOF je boj za zdravotní a bezpečnostní opatření základní prioritou. Pro mezinárodní třídně orientované odborové hnutí je život pracujících tím nejdůležitějším. Takže boj za zdravotní a bezpečnostní opatření je nejvyšší prioritou, spolu s bojem za platy, s bojem s nezaměstnaností.
  3. Dnes, právě když diskutujeme tady v Ženevě na ILO, tisíce našich bratrů, našich kolegů, jsou ve vězení. Mnozí aktivisté v různých zemích jsou mučeni; dělníci-migranti jsou diskriminováni; odborářská demokracie je odpírána a odsuzována. Překážky budeme muset překonat vedením radikálních bojů.
  4. Navzdory tomu, že máme přes 90 milionů členů, což by mělo znamenat 5 titulárních členů SOF ve správním orgánu ILO, tato křesla si pomocí nedemokratických a netransparentních procedur drží ITUC a další. V systému OSN jsme požadovali poměrné zastoupení pro SOF v celosvětovém orgánu. Budeme pokračovat v boji za demokratické fungování řídícího orgánu ILO.“

Politická a ekonomická krize

„Neoliberalismus zastává teorii,

  • že stát (nebo vláda) musí snižovat své zásahy do hospodářské i společenské činnosti;
  • pracovní a finanční trh by měl být regulovaný kvůli uvolňování obrovské tvůrčí, plodné energii trhů;
  • že obchod a investice by měly být oživovány odstraněním hranic a bariér, aby tak byl umožněn plný pohyb kapitálu, zboží, služeb a pracovních sil.

Celosvětově jsme svědky ekonomiky, v níž státy ztrácejí moc a jsou nahrazovány trhy soustředěnými v nadnárodních společnostech, jež jsou hlavními jednotkami ekonomické činnosti ve světě.

Neoliberalismus odkazuje na politiku a procesy, podle nichž relativně hrstka lidí se soukromými zájmy má dovoleno co možná nejvíc kontrolovat společenský život, aby tak maximalizovali osobní zisk. Ekonomickým důsledkem této politiky je masivní nárůst společenské a ekonomické nerovnosti, významný nárůst drsné bídy nejchudších národů a lidí světa, katastrofální životní prostředí Země a nestabilní globální ekonomika a nevídaná prosperita bohatých.

Tudíž neoliberalismus je ve skutečnosti kapitalismus bez rukaviček, neboť tvorba zisku je podstatou demokracie; kterákoli vláda, jež provádí protitržní politiku je nedemokratická, bez ohledu na to, jak vysoké podpoře věci znalé veřejnosti se těší. Proto je nejlepší omezit vlády na to, aby chránily soukromý majetek a prosazovaly smlouvy. Neoliberalismus je toliko současná verze bitvy několika bohatých za obcházení politické a občanské moci mnoha.

Mytologie volného trhu také tvrdí, že vlády jsou nehospodárné instituce, jež by měly být omezeny natolik, aby nenarušovaly kouzlo přirozeného volného trhu. Samotné korporace (společnosti) jsou fakticky totalitní organizace, fungující po nedemokratických liniích. To, že naše ekonomika je soustředěná kolem takových institucí, citelně ohrožuje naši schopnost mít demokratickou společnost. Firmám oddané zpravodajské sdělovací prostředky, odvětví public relations – vztahů či styku s veřejností, akademičtí ideologové a příkaz intelektuální kultury rozsáhle hrají hlavní úlohu poskytování potřebných iluzí, aby se všechny tyto nepřijatelnosti jevily jako účelné, benevolentní a nezbytné, pokud ne nutně žádoucí. Pomocí škály institučních mechanismů jsou vysílány signály intelektuálům, znalcům a novinářům, které je nutí vidět status quo jako nejlepší ze všech možných světů a mimo točení na ty, kteří mají ze statu quo prospěch. Nejhlasitějším poselstvím neoliberalismu je, že vůči statu quo neexistuje alternativa a že lidstvo dosáhlo své nejvyšší úrovně, ačkoli stejná období byla v minulosti označována za »konec dějin«, a události proto ukázaly hloupost takových poselství.

Hospodářskou politiku diktuje světové ekonomické trio (WB-IMF-WTO); (Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Světová obchodní organizace; pozn. překl.), které je hnané nadnárodními společnostmi, operujícími se spekulativním kapitálem. Mezinárodní finanční systém se v kapitalistickém systému zhroutil. 25 % světového HDP je umístěno jako »odvrácená strana« volného trhu v kapitalistickém systému. Seškrtávání platů veřejných zaměstnanců, tržní přizpůsobivost na trhu práce snižováním výdajů na sociální dávky, škrtání sociálních dávek, sociální výdaje, ztěžování dosažení nároku na penzi a zmrazování veřejných investic, rušení nebo omezování plánů nebo politiky na rovnost menšin. Posledním poučením jsou pokusy o ekonomické zotročení Řecka a statečný boj řecké dělnické třídy (PAME). Prostředí zbavené odborů a individuální smlouvy ve jménu reforem zákoníku práce, pokusy indické vlády a jí podobných zničit odborovou organizovanost a právo na kolektivní vyjednávání. Je zosnováno usnadnění zavírání továren zaměstnavatelem, a indická dělnická třída vede neúprosný boj s těmito protidělnickými opatřeními.“

Potřebujeme odborové kádry na všech úrovních. Kádry, jež budou

  • věřit ve všeobecnou linii a strategické cíle SOF a uvedou je do praxe a vnesou do života; kádry, jež budou věřit našim požadavkům a linii SOF, protože víra nás činí smělými a odhodlanými ve třídně orientovaném boji;
  • kádry, jež budou milovat třídu, k níž patří, čili dělnickou třídu, a budou bojovat spolu se svými spolupracovníky s trpělivostí, pochopením, znatelnou pomocí mířící ke zrání třídního uvědomění pracujících, tak, abychom vyvíjeli uvědomění pracujícího člověka;
  • kádry, jež naplní v praxi, nikoli jen slovy, kolektivního ducha, zásady kritiky a sebekritiky, kádry, jež položí „MY“ před „JÁ“;
  • kádry, jež zaútočí na kariérismus, byrokracii, korupci a elitářství; jež odmaskují a odkryjí úlohu zaprodaných odborářů; kádry, jež půjdou odvážně proti buržoazii a vydírání;
  • kádry, jež budou hájit SOF a její postoje, především ve svých vlastních zemích, s odvahou a s argumenty; nejen mimo zemi, prvotně ve své vlastní zemi, ve svém sektoru, na svém pracovišti;
  • kádry, jež učiní svou prioritou pomoc novým odborářům, aby z nich byli hodnotní předáci, aby se stali novou krví a pokračovalo tak a sílilo třídně orientované odborové hnutí, kádry, jež pochopí potřebu trvalé obnovy na všech úrovních;
  • kádry, jež budou internacionalistické; jež budou respektovat dějiny dělnické třídy ve svých zemích i mezinárodně, jež budou ctít mučedníky naší třídy a budou aktivně vyjadřovat internacionalistickou solidaritu našim bratrům v nouzi ve všech částech světa;
  • kádry, jež budou respektovat tradice, kulturu a právo každého pracujícího být či nebýt (nábožensky) věřící.

Optimisticky předpokládáme, že s těmito kritérii a s pečlivostí nás všech dokážeme formovat odborářskou pracovní sílu, jež bude rozeznatelná svou loajalitou, svými organizačními, ideologickými a politickými schopnostmi, bojovností a odvahou i zkušenostmi.

Úloha SOF – budoucnost

Aténská smlouva, přijatá na 16. konferenci SOF, a Durbanská deklarace 17. sjezdu apelovaly na dělnickou třídu, aby pochopila, že válka vedená proti kapitalistům není jen ekonomická a nesměřuje jen ke většímu a hlubšímu vykořisťování pracovní síly, ale je to také zevšeobecněná válka, ideologická, politická, kulturní, společenská a ekologická.

Celosvětově naši členové i jiní spouštějí různé boje a zápasy. „Arabské jaro“ začínající Jasmínovou revolucí, hnutí Occupy atd., to jsou jen některé významné příklady. Vietnamská socialistická tržní ekonomika, latinskoamerická ALBA, vytvoření CELAC (Community of Latin American & Caribbean States; Společenství latinskoamerických a karibských států); čínský socialismus s vlastními rysy, to jsou některé alternativní ekonomické systémy, rozvíjené proti neoliberální globalizaci a dominantnímu finančnímu kapitálu.

SOF rozvinula mezinárodní kampaň za globalizaci práv – za veřejné vzdělání, důstojné bydlení, čistou vodu, bezplatná léčiva, právo na jídlo. Ta mají být převedena. Tyto základní problémy by neměly nadále být zdrojem zisků kapitalistů. Budoucí kampaně, demonstrace a další formy bojů by měly být na nástěnce zásadních požadavků;

Alternativní systém vlády se společenským vlastnictvím, kontrolou a plánováním.

  1. Radikální přechody k novému ekonomickému řádu, budovanému na určitých zásadách: ekonomické spravedlnosti, spravedlivém, nestranném rozvoji, všelidové účasti na tvorbě hospodářské politiky, potravinové a energetické soběstačnosti, všeobecném přístupu k základním službám a veřejným zařízením, ochraně a prosazování lidských práv, využívání průmyslové politiky k vytváření kupní síly lidí vyplývající z životního minima, ochrany a prosazování pracovních míst.
  2. Přeorientování rozpočtů, rušení a odvracení politiky, jež přinášela krize. Vyšší veřejné investice do sociální infrastruktury.
  3. Progresivní daňový systém; zrušit daňové ráje; zamezit pohybu spekulativního kapitálu.
  4. Postupně přestat používat Světovou banku, Mezinárodní měnový fond a Světovou obchodní organizaci k budování nové mezinárodní finanční architektury, plně zespolečenštit banky.
  5. Každá investice by měla přinést vytváření pracovních míst a udržení pracovních míst, nikoli růst nezaměstnanosti.
  6. Zrušit kapitalistickou praxi kapitálově intenzivní průmyslové struktury, nečetnou modelovou výrobu a politiku snadného odchodu.
  7. Od každého podle jeho schopností; každému podle jeho potřeb.

V tento historický den, 75. výročí založení SOF, znovu potvrdíme a posuneme kupředu zápas za tvoření dějin.

Připomeňme si znovu základní zásady SOF a plňme naše budoucí úkoly na všech úrovních. Sjednoťme úrovně, národní, oblastní i mezinárodní. Boj přináší výsledky, boj je naší silou, boj je naší zbraní. Své právo bojovat si musíme hájit.

Pokračujme v plánování, organizování a podpoře bojů pracujících a jejich spravedlivých práv.

75 let třídních bojů

Stanislav Grospič

předseda OSČMS člen sekretariátu EURO-SOF

    Když v roce 1955 vzpomínala Světová odborová federace deseti let od svého založení  vytvořil Pablo Picaso obraz rozkvetlé květiny a věnoval jej právě této mezinárodní odborové centrále k jejímu kulatému výročí vzniku. Uplynulo dalších šedesát a Světová odborová federace si 3. října letošního roku připomněla již sedmdesát let své historie. Výročí nesmírně významné.  Roky revolučních bojů, usilovného, namáhavého sjednocování světového odborového hnutí, rozmachu síly, byly v devadesátých létech minulého století vystřídány dny hořkých zklamání zrady a přeběhlictví. Zrada a porážka socialismu v evropských zemích nesla trpké ovoce i pro tuto světovou mezinárodní centrálu. Třídní solidarita dělníků a ostatních pracujících, reálné zkušenosti, odhodlání odborových svazů v zemích Afriky, Asie, Latinské, ale i Severní Ameriky a zásadové postoje řady levicových odborových centrál v Řecku, na Kypru, Portugalsku, Baskicku, zabránily v konečném rozbití této světové odborové centrály. Ta po dlouhém zápase o své sídlo v Praze s listopadovým československým a později českým disidentem sice obhájila své právo mezinárodní organizace na existenci, ale z praktických důvodů byla centrála rozhodnutím sjezdu přenesena do Athén. Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska je dnes jedinou odborovou centrálou v České republice, která je členem této ve mezinárodní odborové centrály.

   Jaké byly některé historické momenty v sedmdesátileté cestě SOF?  Především je třeba uvést, že velký význam i pro odborové hnutí měl moment 9. května roku 1945, kdy skončila 2. světová válka v Evropě a následně datum 2. září, kdy Japonsko podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci. Nové poválečné rozložení politických sil předznamenalo i výraznou změnu poměru sil v mezinárodním odborovém hnutí. Struktura odborového hnutí se změnila, amsterodamská internacionála se v podstatě rozpadla v průběhu války a několikeré pokusy o její oživení ztroskotaly. Jednotné odborové organizace vznikající v nově se formujícím bloku lidově demokratických zemí si braly za vzor jednotné odbory v Světském svazu a vznášely požadavky na vznik nové  mezinárodní odborové organizace důsledně hájící práva nejen dělníků, ale i obecně všech zaměstnanců. Je však také skutečností, že například představitelé některých britských odborových centrál v této době se snažili tento trend následování sovětských odborů změnit.

   Již 6. února 1945 se v Londýně sešla valná hromada, již se zúčastnilo 204 delegátů, kteří reprezentovali přibližně 60 miliónů dělníků ze 42 zemí. Věc však nebyla zdaleka tak jednoduchá a v otázce vytvoření odborové internacionály se objevily se objevily vážné rozpory. Delegáti ze zemí Latinské Ameriky, SSSR, Francie, Austrálie, ale i americké CIO však požadovali, aby byla vytvořena nová odborová organizace a podporovali návrhy Sidney Hillmana ze americké centrály CIO. Je třeba poznamenat, že v tato zmiňovaná centrála byla pod vlivem velmi silného levicového křídla, zosobňovala na americké prostředí velmi pokrokové pozice a dostávala se tak do otevřených rozporů se zbytkem amerického odborového svazu AFL. Britští odboroví předáci se tehdy upnuli na snahu oživit odumírající reformistickou odborovou internacionálu založenou v Amsterodamu. Nakonec však došlo ke kompromisu. Ten spočíval ve vytvoření 41 čelné komise, která svolala další valnou hromadu s hlavním cílem vytvořit návrh stanov SOF.

   Ustanovující sjezd Světové odborové federace (SOF) se konal v Paříži 25. září až 9. října roku 1945. Právě 3. října 1945 došlo na tomto ustanovujícím sjezdu k rozhodnutí, kdy se valná hromada přeměnila na sjezd. Účastnilo se jej 346 delegátů 56 zemí světa, kteří v té době reprezentovali 67 miliónů dělníků. Na založení SOF se tak podílely téměř všechny všeobecné, nikoliv stavovsky profesní, odborové svazy, které vznikly a působily ve svých zemích již před tím. Americká AFL byla rovněž pozvána, ale nezúčastnila se. Zakládajícím generálním tajemníkem bal zvolen Luis Saliant. Československo tehdy zastupovala 14 čelná delegace. Členem výkonného výboru SOF pro středoevropské země byl zvolen Antonín Zápotocká, tehdy předseda ÚRO a do širšího představenstva Generální rady SOF byli zvoleni František Zupka a Evžen Erban, náhradníky byli Otakar Wünsch a František Jugmann.

    Co při této vzpomínce dále dodat. Od roku 1945 do roku 1989 SOF postupně rostla, sílila a zahrnoval až 400 miliónů pracujících, převážně dělnických profesí. Její úloha při obhajování postavení dělnické třídy, boj za osmihodinový pracovní den s odpovídající mzdou, sociální zabezpečení a budování socialismu je jednoznačná. prosadila například i vnik výboru práce při OSN. Jak rostla síla SOF tak však také narůstaly snahy korumpovat odborové hnutí a podporovat silné reformistické tendence ze strany jejích odpůrců, buržoazních vládnoucích elit, socialistického a sociálně-demokratického hnutí i politicky orientovaných subjektů na křesťanko-demokratické  politické subjekty. Hned na počátku studené války na základě iniciativy amerických odborových centrál AFL-CIO některé svazy SOF opustily a počátkem 50. let založily Mezinárodní svaz svobodných odborů (ICFTU). Ten zůstal věrným nástrojem politiky kompromisů poplatné zájmům národního i nadnárodního kapitálu, jehož konstantním symbolem byla propaganda buržoazní ideologie, později iluze např. švédského socialismu a sociálního státu s reformovatelným kapitalismem s lidskou tváří a všemocnou úlohou kolektivních smluv a především heslo apolitičnosti odborů a odborových požadavků. To bohužel není fráze, ale skutečnost. je však požadavek osmihodinové práce, zákazu dětské práce, či důstojných důchodů požadavkem nepolitickým. určitě není. Svobodné odbory však rovněž samy procházely cestou značného vnitřního štěpení a hledání vhodného prostoru útoku na SOF, východiskem se mělo stát založení Světového svazu práce, ale i toto byla stále jen málo početná organizace.

   Události devadesátých let, zejména roky 1990 až 1994 přinesly dramatický zvrat. Vlivem mocenských zvratů v evropských zemích sledující cestu dosažení socialismu Svobodné odbory naplánovaly  novou strategii, znovu vytyčily heslo apolitičnosti odborové politiky a rozbití jednotných všeobecných odborových svazu na profesní organizace. Tuto historii však velice dobře známe i z našeho bývalého Československa a následně České republiky. Stovky představitelů managementu nadnárodních koncernů za vydatné podpory domácího disidentu se účastnili hodokvasu rozbíjení jednotných odborových svazu organizovaných v SOF a  tzv. dělby majetku. není třeba zastírat, že SOF v této situaci dospěla až na hranici své faktické existence a rozpadu organizační struktury. Ve svém praktickém dopadu to mělo velmi negativní dopady na dělnickou třídu a další pracující. Vždyť jen v samotném Československu a posléze České republice odbory již nyní organizované v Svobodných odborech, později přejmenovaných na mezinárodní odborovou konfederaci ( její součástí je i evropská odborová konfederace) zaprodaly přes padesát lety vybojovaných odborářská zaměstnanecký ekonomických a sociálních práv. V té době mezinárodní výbor pro práci podporovaný Svazem práce a Svobodnými odbory přijal mimo jiné faktická zrušení trvalého zákazu dětské práce, zrušení zákazu noční ženské práce pod heslem rovných gendrových práv, zrušení zákazu existence agentur pro vyhledávání práce, výrazně zmírni, podmínky práce v dolech a legalizoval práci na základě smluv o dílo, v České republice i tzv. švarcsystému.

     Situace byla v roce 1994 v SOF velice kritická. z iniciativy Sýrie, Kuby, Libye, Palestiny, Iráku, Indie, Vietnamu a některých menších organizací z Latinské Ameriky, Asie i Blízkého východu bylo rozhodnuto svolat 13. sjezd SOF do Sýrie. Ten se uskutečnil v listopadu téhož roku. N tomto sjezdu se střetly dva proudy se svými protichůdnými názory. Na jedné straně francouzská CGT, italská GGIL a některé další odborové centrály navrhovaly rozpuštění SOF a připojení k Svobodným odborům. Na straně druhé odborové organizace Sýrie, Kuby, Vietnamu a Indie s tím nesouhlasily a žádaly znovuoživení SOF. Připojil se k nim i Všeobecný odborový svaz Řecka a kyperský svaz PEO. Návrh nerozpustit SOF zvítězil. nastalo dlouhé a namáhavé období obnovování její struktury. Po sjezdu v Damašku SOF čelila i novému mezinárodnímu tlaku proti svému zastoupení v rámci prostor OSN a mezinárodního výboru pro práci v Ženevě.  Následný 14. sjezd SOF v Dillí potvrdil třídní chápání práce i závažnost změny taktiky Světové odborové konfederace vůči SOF.

    Dnes při vzdání památky 75 výročí SOF výrazně obnovila a posílila celosvětově svou organizační strukturu. Z hlediska rozsahu členské základnu je rovnocenný partner Světové odborové Konfederace. Je organizována do pěti oblastních sekretariátu. Zahrnuje dnes 92 miliónů členů v 126 zemí. V Evropě zahrnuje 42 členských svazů především a má vliv i v svazech TUI. Své členství obnovily i některé svazy s francouzské CGT či Itálie i velké Británie, nejnověji vede přístupové rozhovory jeden potravinářský svaz v Polsku. Přesto na rozdíl od jiných světadílů je dnes v Evropě situace spíš konstantní. V České republice je členem jediná naše OS ČMS a naše postavení je zvýraznění členství v Evropském oblastním sekretariátu SOF je zásadní otázkou.. Výrazným aktivním zlomem v rozšiřování SOF se stal 16.  sjezd v Athénách a přijatá athénská smlouva. Situace v domácím i mezinárodním odborovém hnutí není jednoduchá. Proces štěpení odborových svazů není překonán. Přesto chci na závěr této vzpomínky věnované 75. výročí SOF uvést přesvědčení, že cesta bojů této mezinárodní odborové centrály snažící se vycházet z důsledně třídních principu rozdělení společnosti při obhajobě základních práv dělníků i ostatních pracujících za důstojný život, odstranění chudoby, solidaritu a překonání kapitalistického soukromovlastnického přerozdělování zisků plynoucí nadnárodním kapitálovým uskupením není marná a máj svůj hluboký význam.

Dovětek

      v pátek 11. 9. 2020 jsem měl možnost v Praze kině Atlas shlédnout film „Dělníci ve slevě“. V oficiální pozvánce se uvádělo, že téma filmu se týká dopadu činnosti evropských firem v zahraničí. Zcela konkrétně ústředním momentem byla situace v jedné z mnoha textilních továren v pakistánckém Karáčí. Tam v roce 2013 zemřelo při požáru téměř 269 dělníků, většinou ne starších 14 let. Továrna, ale vyráběla pro evropské firmy, konkrétně oblečení pro německou značku KiK. Tu ledaskdo zná i z našeho českého trhu.

       Sami tvůrci filmu, osobně přítomna česká producentka Veronika Janatkova film nejen uvedla, ale doplnila i závěrečná slova obou režisérů. Ta zazněla na závěr z filmového plátna, jednoho německého a jednoho bangladéšského. Toho bangladéšského jsem znal z různých setkání Světové odborné federace i osobně. Podle producentky a režisérů filmu jak sami uvedli si dovolím volně citovat jejich slova a myšleny:

“ Problematika dopadu činnosti evropských firem na lidská práva je velké téma pro občany evropské unie včetně České republiky. Více než 847 000 občanů Evropské unie podepsalo petici, která vyzývá Evropskou unii, aby vytvořila tzv. “due diligence” legislativu, neboli legislativu týkající se tzv. “náležité péče”, která by zajistila, že evropské firmy budou zodpovědné za to, co se děje v jejich dodavatelských řetězcích, a která bude v souladu s mezinárodními normami, jako například Obecné principy OSN o byznysu a lidských právech.“

Ještě jednu zajímavou věc si dovolím od producentů odcitovat, myslím, že by měla zaznít právě při 75 výročí Světové odborové federace.  Tedy ona citace :

„Německá vláda, během svého předsednictví v EU, podporuje usnesení Rady pro zahraniční věci EU o byznysu a lidských právech, která prosazuje evropskou legislativu v této oblasti. Bylo by skvělé, kdyby se, na největším lidsko-právním filmovém festivalu na světě, čeští občané dozvěděli více o tom, jak přispívá k řešení této problematiky česká vláda. “

Tolik slova Veroniky Janotové a i obdobně obou režisérů, možná ještě daleko radikálnější.

Film vyslechl, četně nás co jsme v sále následně diskutovali, odhadem přes tři stovky mladých , většinou středoškolských a vysokoškolských studentů . Vyslechli jej se zatajeným dechem, zaražení a to  i včetně naší vzájemné diskuzi. Jen jeden , jediný od jedné dívky dotaz nesměle směřoval zda se nejedná o propagaci komunistických myšlenek a zda tomu Ti lidé v Pákistánu, matky, babičky, otcové a dědové zavražděných dětí a mladíků tím, že byli za živa upálen, tím, že bojovali za naprosto obyčejné právo lidské důstojnosti dětí „snad“ není propagací myšlenek komunismu. Zarazilo jí, že v prvomájové  demonstraci nesli portréty předních vůdců světového proletariátu. Ano dnes se to „někde“ nenosí a někde to má výraz spíš kultovní. Mohu říci, že z vlastních poznatků například zmíněného Bangladéše je to naprosto mylný dojem. Pro lidi utlačované, vykořisťované, nucené děti nutit k dětské práci místo aby chodily do škol je to reálné cesta vymanit se z pout nadnárodních korporací, imperialistického kapitalismu k alespoň trochu lepšímu životu.

     Snad právě proto jsem téměř shodně bez jakékoliv domluvy tři  reagovali v sále slovy: „Ne to není žádná naivita, žádná propagace dnes podsouvaná českými, německými a jinými sdělovacími prostředky. To je kapitalismu, který u nás byl před stopadesátí dvě stě lety. To je realita neokolonialismu, honbou za maximálním soukromým ziskem a co nejlevnější pracovní silou.“

      Dělnicí v Karáčí v dané textilce byli úspěšní z části po řadě let vlekoucích se soudních sporů  se od pákistánské vlády domohly symbolického odškodněného. Německý oděvní řetězec KIK soud v podstatě vyhrál protože formálně uběhla promlčecí doba. Dělníci v textilkách v Kráčí, jinde v Pákistánu, Indii, Bangladéši , Indonésii budou mít tuto alespoň nějakou mizerně placenou práci za hrůzných bezpečnostních podmínek dokud nenárodní řetězce za bezmocnosti státních nadnárodních společenství prostě neobjeví míst s ještě levnější pracovní silou. Iluze o reformovatelnosti a tamějších poměrů, o beránčí tváři Evropské unie vlád SRN, Francie, USA a dalších  mocností je naivní.  Možná se hodí pro předáky Evropské odborové konfederace, těm, kteří věří v evropský sociální smír a vlastně jim vyhovuje, že na podstatnou část Evropské unie i USA a Japonska pracuje velká část světa. A ta nepracuje pro zlomek  nejbohatších, ale také proto, že Ti nebohatší hází drobky střední třídě, která je jim za to oddána, zatím oddána.

      A nyní proč toto vše píši k 3. říjnu 75 výročí Světové odborové federace? Protože to spolu velice úzce souvisí. Nikoliv jak se producentka filmu domnívá, že reformovatelnosti dnešního systému, tedy dnešního kapitalismu lze zvrátit zvěrstva páchaných na dělnících v zemích , kde je nejlevnější jejich pracovní síla.  Například  neziskovými akcemi typu „nepodporujeme ten či onen obchodní řetězec“ my „občané Evropy“. To je rovněž velice naivní iluze, které m rácio pouze v tom, že, když člověk hovoří s lidmi v Bangladéši, Africe, Blízkém východě tak chtějí zrovna tak jako my v Evropě, České republice , žít normální plnohodnotný důstojný život.

       Bohatství Evropy a silných zemích Evropy bylo postaveno na neokolonialismu. Evropská odborová konfederace, Křesťanské odbory a jiné odborové spolky nezmůžou nic. Jsou provázány z nadnárodním průmyslovýma finančním kapitálem a jejich viz „vylepšování světa“ sice některým „Evropanům“ přináší bohatství, jiným však propastné sociální rozdíly. Zemím jako například Pákistán, Bangladéš a řadě dalších států Asie, Afriky, Latinské Ameriky, však přináší jen v lepším případě život z úst do úst, nízký věk dožití, boj o vodu a chléb, chudobu, špatnou dostupnost vzdělání a ponižování lidské důstojnosti.

    Světová odborová federace založena 3. října 1945 ve snaze sjednotit mezinárodní odborové hnutí však přináší řešení odmítnutí kapitalistického vykořisťovatelského systému.  Nejen lidé ze zemí s nejlevnější pracovní silou v rukách nadnárodních korporací, ale i stále více lidé Evropy i Spojených států amerických si uvědomují, že cesta k překonání kapitalismu, cesta Světové odborové federace je jediný možným trvalým řešení odstranění těchto příkrých ekonomických a sociálních rozporů.

Neviděl jsem textilku na vlastní oči v Pákistánu. Viděl jsem na vlastí oči textilku v Bangladéši, viděl jsem pracovní podmínky v afrických zemích bývalých kolonií. Viděl jsem boj řady řidičů autobusů, tramvají, kamiónů,, kováků, železničářů pracovníků prodejen velkých řetězců, sociálních služeb, zdravotníků, učitelů i zaměstnanců veřejné správy,  v České republice. V čem se vlastně  v zásadě liší? V čem je „apolitický“ jak je psáno v „moudrých paragrafech“ zákonů. Ano obtížně i když na rozdíl od výše jmenovaných zemí se možná může pracující domoci právní ochrany v bezpečnosti práce a před  nezákonnými požadavky zaměstnavatele. Leckdy , ale také s obtížemi stejně jako v Pákistánu. Založit odbory v České republice, jakékoliv zemi Evropské unie je stejný problém jaký byl popsán ve filmu a píši o tom s vědomím vlastí zkušenosti.

    Proto jsem přesvědčen, že požadavky odborové jsou i ve většině případů požadavky politickými, vytvářením nejen tlaku na změnu zákonů a dohledu nad bezpečnostní práce.  Komunistické dělnické hnutí, silné odbory SOF neprolezé korupcí nadnárodních uskupení a Evropské unie jsou nadějí pro celý svět. To není ikona, jak často na toto někteří nahlíží, to je vlastní, životem potvrzená zkušenost.

75 let se ctí a důstojně

Výzva k akci k 75. výročí založení Světové odborové federace

(překlad Vladimír Sedláček)

  1. října slaví Světová odborová federace (SOF)75. let od svého založení. Největší mezinárodní shromáždění pracujících přijalo rozhodnutí, že bude nesmazatelně vryto do paměti světového dělnického hnutí, 3. října 1945: v Palais de Chaillotv Paříži JE ZALOŽENA SVĚTOVÁ ODBOROVÁ FEDERACE.

O 75 let později SOF jde dál po téže nekompromisní cestě, v jednotě, třídně orientována, s internacionalismem. 75 let se ctí a důstojně!

Rok, jímž procházíme, se už zapsal do dějin SOF bohatou činností členských organizací a příznivců SOF ve všech koutech planety.

Pandemie koronaviru zřejmě zavinila problémy ve většině zemí světa, ale třídně orientované odborové svazy bojovaly všemi prostředky a byly úspěšné, když v praxi zastavily pokusy vlád omezit odborářská práva a svobody.

Po celém světě byly organizovány mobilizace, stávky, akce, protesty a semináře, s úspěšným kombinováním boje o zdraví lidí se 75 lety života a činnosti SOF. Dokázali jsme a dokazujeme, že žádná překážka nemůže narušit naši neochvějnou víru v boj za svět bez vykořisťování člověka člověkem.

Pokračujeme… rok 2020 je věnován 75. výročí založení SOF, výročí nejen historické, ale i výročí činnosti. Pracující po celém světě už 75 let věnují tento den uctění Světové odborové federace, s jejími požadavky a hesly.

Plánujeme, navrhujeme, mobilizujeme a završujeme naše akce 3. října, a uctíváme ve složitých podmínkách, v jakých žijeme, poselství vyslané průkopnickými dělníky z Paříže, kteří před 75 roky založili Světovou odborovou federaci.

Všichni do činnosti národních organizací SOF!

Všichni do bitvy za oslavu 75. výročí založení SOF!

Očekáváme fotografie z vašich akcí a oslav.

Naše hlavní heslo:

Pracující a národy jednotně za sociálně spravedlivý svět

Proti monopolům a imperialismu

Atény, 15. září 2020