Fetiš zvaný »Číslo«: Jak nezvládnout pandemii, klima ani biodiverzitu

Jak pandemie po celém světě i nadále ovládá veřejnou politiku, ohniskem tvorby politiky a veřejné komunikace se stalo jediné číslo – míra reprodukce [R] (zde spíše nakazitelnosti; pozn. překl.). Udržet R pod 1,0 se ukazuje být prvotním cílem politiky veřejného zdravotnictví. (Že, pane ministře Adame, pane Primulo a další? Nemusíme kvůli tomu jít až do vzdálené Británie…pozn. překl.) Podobně operuje číslo 2°C (nebo 1,5°C) v případě klimatických změn. A existuje nový návrh na vytvoření jediného prostého čísla, podle něhož by se řídila politika kolem biodiverzity – vymizení méně než »20« druhů ročně. Ovládat složité fenomény pomocí zvládnutí jediného prostého čísla je lákavé. Ale jak ukazují tyto tři případy, je to zavádějící i nebezpečné.

Přitažlivost „Čísla“

Klimatická politika je už dlouho ovládaná čísly: míra emisí na hlavu, možnosti globálního oteplování, koncentrace CO2 v ovzduší, globální teplota. Za poslední desetiletí byla tvorba politiky kolem klimatických změn stále víc řízena číslem »2« – omezování globální teploty ne víc než o 2°C nad základní čáru, určenou v devatenáctém století.

Dva stupně – »Číslo« – získalo neobyčejnou moc ve vědě, politice i ve veřejných hovorech o klimatických změnách. Diplomaté vyjednávají a aktivisté protestují kolem Čísla, jež také určuje velikost uhlíkového rozpočtu a vyvozuje stanovení cílového data pro nulové emise. Toto fanatické zaměření na Číslo riskuje nebezpečí posedlosti klimatem ( the dangers of climatism).

„Úspěch“ Čísla při regulaci klimatických změn nedávno vybídl Marka Rounsevella a jeho spolupracovníky k navržení „jednotného cíle, podobného 2°C“ ke kontrole biodiverzity. V jejich případě je navrženo Číslo 20 – nejvyšší přípustná průměrná roční míra vymírání druhů během příštího století. Podle nedávného redakčního sloupku časopisu Nature zdůvodněním jejich návrhu je „prolomení téměř dvou desetiletí neúspěchů“ kontrolování globální biodiverzity.

V případě pandemie SARS-CoV-2 je Číslem míra reprodukce (R) 1,0. R je míra šíření infekce mezi obyvatelstvem, ale je to číslo, jež lze vždy jen nepřesně odhadnout a jehož výpočet spočívá na mnoha domněnkách (předpokladech). Jak nedávno tvrdil David Adam, fascinace »R«, erkem, se zvrhla do „nezdravé politické a mediální vazby“.

Obhajoba Čísla pro tvorbu veřejné politiky – jedno zda klimatické změny, ztrátu biodiverzity nebo pandemii – je, že nabízí jednoduché, jasné zaměření politické rétoriky a komunikace s veřejností. Rounsevell a jeho kolegové jsou v tom zcela výslovní. Číslo, říkají, musí být „snadno měřitelné a komunikativní“ a je zamýšlené k „podněcování politické vůle podpory veřejnosti“. Proto vidíme Borise Johnsona opakovaně přezkoumávat a sdělovat ( Boris Johnson repeatedly scrutinising and communicating ) »R« při určování a obhajobě pandemické politiky Velké Británie.

Proč jednotlivá čísla vedou ke špatné politice

Literární badatel David Simpson v knize Fetišismus a představivost Fetishism and the Imagination ) vysvětluje, že k fetišismu dochází tehdy, když si mysl „přestane uvědomovat, že si sama vytvořila vnější obrazy nebo věci, k nimž se následně sama staví jako jakýsi druh podřízeného vztahu“. Jednodušeji řečeno, fetiš je jakýkoli stvořený objekt nebo činnost, jimž se budete přehnaně nebo iracionálně oddávat.

Číslo se snadno stává fetišem.  2°C už fetišem je, v tom, že uplatňuje přehnanou moc nad naší představou klimatické budoucnosti a může tak řídit naši tvorbu politiky. R je v nebezpečí, že se stane fetišem, jímž musí být všechna tato politika ospravedlňována nebo napadána, podle toho, zda R spadne pod 1,0 nebo tuto hodnotu přeroste. A má-li se Číslem k ovládání biodiverzity stát 20, předpokládám, že se až příliš rychle stane fetišem tím, že bude řídit pohled na ochrannou politiku výhradně tímto směrem.

Ať už Číslo bude či nebude fetišem, potom se z něho stane nestvůra. Takto cituje David Adam Marka Woolhouseho, odborníka na infekční nemoci na Edinburghské univerzitě: „Obáváme se, že jsme stvořili obludu. R nám neříká, co potřebujeme znát ke zvládnutí [pandemie].“

Problém se správou pomocí Čísla, jak vysvětluje Jerry Muller v knize Tyranie metrikyThe Tyranny of Metrics ), je, že vyvolává posun cíle. K posunu cíle dochází, když se pozornost začne zaměřovat na zasažení Čísla, místo aby se věnovala širší škále důležitějších cílů veřejné politiky, jež nejsou buď zvažované, nebo vyhodnocované.

V případě klimatických změn Číslo vede k zúžení politických obzorů- omezování globální teploty se stává absolutní podmínkou klimatické politiky – přičemž také otevírá dveře prométheovské aroganci solárního geoinženýrství. ( Promethean hubris of solar geoengineering ) Číslo zamlžuje skutečné příčiny, proč se na prvním místě bojíme klimatických změn, například lidé buď budou umírat, nebo budou ponechaní bez živobytí kvůli hazardování s klimatem, nebo budou zničeny ekosystémy. Číslo se stává konečným cílem nebo se předpokládá, že bude pouhým prostředkem k dosažení četných cílů.

Co se týče biodiverzity, jsem přesvědčený, že bude-li návrh Rounsevella a jeho kolegů přijat, čekají nás podobná nebezpečí. Existuje mnoho dalších žádoucích výsledků politiky ochrany a využití půdy, jež zcela chybí u Čísla 20, například zachování funkčnosti ekosystému a spravedlivé sdílení prospěchu biodiverzity.

A my ve skutečném čase vidíme zkreslení politiky veřejného zdravotnictví, způsobené fetišizací R. Jak si Adam opět všiml: „Příliš mnoho pozornosti vůči R může zastřít význam dalších údajů, jako jsou trendy v počtu nových infekcí, úmrtí a přijetí do nemocnic, a kvantum průzkumů o tom, kolik lidí mezi obyvatelstvem aktuálně nemoc má nebo už ji mělo.“

Náčrtu hrany změny klimatu nebude dosaženo omezením globální teploty na 2°C.  Minimalizování celkového společenského břemena pandemie nebude dosaženo stlačením R pod 1,0. Zvládnutí účinné ochrany nebude získáno prostým omezením roční míry úbytku pod 20.

Proč dobrá politika potřebuje rozmanitá čísla

Takže jestli fetišizace Čísla vede ke špatné politice, co potřebuje politika dobrá? Potřebuje četné cíle, jež uznají rozmanitost společenských i ekologických statků a hod not, jež jsou ohroženy třemi pohromami – pandemií, klimatickými změnami a ztrátou biodiverzity. Je potřebná rozmanitost politických cílů. A ty by měly být zpracovány tak, aby byly vědomě nesouměřitelné. Nesmí být rozložitelné Číslem.

Jsou navrženy i další ukazatele ovládání klimatu, jiné než 2°C, například obsah tepla oceánů, míra dekarbonizace energií, koncentrace CO2 v atmosféře, celosvětový vzestup hladiny moří. Z důvodů zde vysvětlovaných by pro klima bylo dokonce lepší zvýraznit 17 cílů udržitelného rozvoje OSN.

V případě pandemie je zásadní poznat ty aspekty přenosu nemoci, jež nejsou v zajetí R.  Obsahují místní a oblastní varianty přenosu, absolutní počty potenciálních roznašečů, povahu a polohu superroznašečů.

Politika veřejného zdravotnictví se musí zaměřit na další čísla, jež mají významný vliv na celkovou zdravotní zátěž a mohou vzdorovat sugestivní přitažlivosti Čísla. Měla by tu například být obsažena míra léčení rakoviny, doporučení služeb duševního zdraví, míra nezaměstnanosti, výše zameškaných hodin školní docházky u dětí… to všechno jsou ukazatele, které ukazují špatným směrem, dokonce i když se zaměříme na kontrolování R.

Neměli bychom ovládat pandemii pomocí míry reprodukce, stejně jako bychom neměli ovládat klimatické změny přes globální teplotu či biodiverzitu a služby ekosystému pomocí míry vymírání. 1,0, 2°C a 20 jsou pro politiky lákavá čísla proto, že jsou prostá. Jsou ale nebezpečná, protože omezují složitý svět na jednoduché číslo. Ukazují jen jedním směrem.

Mnohem lepší je prosazovat více cílů – odrážejících se v rozmanitých číslech – což rozvíjí zvládání nepraktických, nevhodných řešení. Žijeme v mnohačetném, rozmanitém světě, kde jsou vědecké znalosti vždy neúplné a přepracovatelné. Je to zvrátitelné ovládání, které je potřebné, vedeno četnými a přizpůsobitelnými cíli, spíše než pečlivé a přesné ovládání, řízené Číslem.

Nejlepším způsobem, jak se vyhnout dominantní síle fetiše, není zaručit mu na prvním místě moc nad něčí představivostí. Číslo pro biodiverzitu, po němž prahnou Rounsevell a jeho spolupracovníci, by mělo bylo pohřbeno dřív, než vznikne.

Mike Hulme, University of Cambridge, 10. července 2020

Zdroj: https://countercurrents.org/world/

Překlad Vladimír Sedláček