Je to začátek konce, nebo konec začátku?

Mezi jinými surovsými skony či ztrátami uctíváme počátkem května Marxe a jedinou milenku: Pařížskou komunu. „Její mučedníci jsou uchováváni ve velkém srdci dělnické třídy,“ prohlašoval Marx, a Connolly o třicet let později tvrdil:  „Komuna, kdyby bývala uspěla, byla by zahájila vládu skutečné svobody nad světem – byla by znamenala emancipaci dělnické třídy.“

Úpěšná nicméně nebyla, stejně jako Velikonoční povstání v roce 1916, stejně jako občanské nepokoje a květinové revolty v 60. a 70. létech 20. století nebo ekonomické útrapy z let 80. nebo z roku 2008; a musíme přijmout, že ani pandemie covidu-19 (a následné hroucení ekonomiky) nemusí přinést úspěšnou revoltu pracujících.

Byl jsem šokován, když jsem poprvé uslyšel od vzdělaných marxistů, kteří byli přesvědčeni, že finanční krize roku 2008 bude znamenat začátek konce kapitalismu domýšlivé „Já ti to říkal“ – frázi, jež se teď nese světem: že během nejméně rozšířeného odborářství a třídního uvědomění za století budou klíče od hradu předány dělníkům, zatímco (původně neznámá a bezvýznamná) socialistická uskupení budou korunována za předvoj lidu.

Byl jsem příliš mladý, než abych zakusil tohle samolibé opojení z první ruky. Mileniálové jako já byli zaneprázdnění tím, že je uklidňovali učitelé a rodiče, kteří říkali, že v době, kdy dokončíme třetí stupeň vzdělání, bude krach za námi. Realitu bylo stále obtížnější vstřebat, protože přátelé a rodina odjížděli do Austrálie nebo na kontinent, nebo tenhle svět úplně opustili. Tenhle ráj sotva odrostlých bláznů se až tak nelišil od oslavné levice.

Od vysílení k dojemnému spánku a přivodění obav, lhaní nebo dramatizování faktů má spoustu nepříznivých dopadů na duševní pohodu a morálku všech zúčastněných. Není pochyb, že vyhoření dopadlo na spoustu aktivistů, kteří se utápěli ve fantastických nadějích na „nevyhnutelnou“ revoluci, jež ale v prvním desetiletí nového tisíciletí nikdy nenastala. Viděli jsme přicházet a odcházet bezcílná Záborová hnutí (vzpomenete si ještě? Svého času populární Occupy Movementspozn. překl.), vzestup Anonymous a kyber-aktivismu; ještě jsme tady, s malým nebo žádným efektem. Hnutí Za irskou vodu (Irish Water movement) činilo nějaké kroky v zajišťování, aby lidé měli moc, když ji požadují (hnutí prvotně bojovalo za to, aby vodní hospodářství v Irsku nebylo privatizované a voda byla i nadále poskytovaná zdarma, protože v Irské republice vodu poskytuje zdarma státní správa; pozn. překl.), ale odbory a dělnická třída zůstaly v podstatě beze změn. S pandemií covidu-19 by se nemělo nakládat se stejným salónním optimismem jako v roce 2008.

Není pochyb, že se Connolly značně inspiroval od dělníků v Paříži. Jeho studie o městském válčení vyústilo ve vztyčení (pouličních) barikád na Talbot Street, O’Connell Street, North King Street a Mount Street Bridge, což bylo bezpochyby ovlivněno jeho přímými kontakty s veterány Komuny. Přesto, stejně jako u Pařížské komuny, jeho snahy o spojení socialismu s aktuálními antiimperialistickými trendy, jeho vzdělání přes Irskou socialistickou republikánskou stranu (Irish Socialist Republican Party) a jeho odborářská činnost byly často v srdcích i mysli mnoha jeho následovníků zastíněny.

Manifest Komuny uváděl:  „Pařížští proletáři, uprostřed porážek a zrazování vládnoucími třídami, pochopili, že pro ně udeřila hodina k záchraně vlasti tím, že vezmou směřování veřejných záležitostí do vlastních rukou.“ Nabídla současná krize svou vlastní „hodinu“, nebo naše fetišizace boje v ulicích a mučednické smrti potlačila skutečné pochopení Paříže 1871, Dublinu 1916 či významu současného, vzdělaného a spolehlivého, důvěře se těšícího hnutí?

Pařížská komuna byla zažehnuta, když se majitelé bytů a bankéři začali pídit po nahromaděných nájmech a dluzích, jež byly zmrazeny během nouzového stavu – situace, v níž se asi už zase nacházíme v období současné karantény. Nesmí se ale zapomenout, že jen pár desetiletí předtím, za vojenské vlády císaře Napoleona III, se status quo zdál neotřesitelný, tak jako dnes; přesto ekonomická vyčerpanost a oživení dělnického hnutí vše změnily. To první asi máme, ale jsme připraveni s tím druhým?

„A když vezmeme v potaz relevantní levici v Irsku . . . je naší povinností zvážit, jaké opatření je teď učiněno pro fyzický a duchovní růst irských dělníků – těch dělníků, kteří musí nést zátěž současného systému a jejichž děti budou muset budovat a utvářet budoucnost.“

James Connolly

A. C. O’Connor1. května 2020

https://socialistvoice.ie/2020/05/is-this-the-beginning-of-the-end-or-the-end-of-the-beginning/ 

Is this the beginning of the end, or the end of the beginning? – A. C. O’ConnorDownload

Překlad Vladimír Sedláček