K čemu prohlášení ministrů zahraničních věcí k 75. výročí konce Druhé světové války

Prožíváme slavné májové dny, nám Čechům i Slovákům tak drahé. Možná radost ze sedmdesáti pěti let v míru kazí současná epidemie coronaviru. Co je však zarážející, mělo by nás vést k zamyšlení, byt více jak tři a půl generací již nejstrašnější válku lidstva nezažily a mohly žít v míru, hodnotě jedné z nejcennější. V předvečer 75. výročí konce Druhé světové války vydali ministři zahraničních věcí  Bulharska, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Rumunska, Slovenska a Spojených států společné prohlášení. Snad by ani nezaujalo tolik pozornosti, kdyby se nejednalo o prohlášení zemí, které ještě před třiceti lety po hrůzných zkušenostech s německým fašismem usilovaly o překonání kapitalismu a následků fašismu snahou jít jinou cestou. A to cestou budování sociální spravedlnosti, odstranění ekonomického vykořisťování. To, co nesmí být v tomto prohlášení opomenuto, je asistence americké taktovky ministra zahraničí USA.

To co dnes zažíváme v České republice v Praze 6 s děním piety padlých rudoarmějců, bagatelizování úlohy Rudé armády při osvobození Prahy a posledních bojů s fašistickou soldateskou a zbytky Wehrmachtu na území dnešní České republiky, nemá ve světě obdoby. Není snad žádné státní moci, mimo ty kolaborující s myšlenkami autoritářství a fašismem, které by dovolily a připustily hanobení památky svých osvoboditelů z nacistického područí.

Ptám se proto jakou úlohu sehrává Česká vláda a ministr zahraniční T. Petříček, že se snížil přirovnávat hrůzy nacistické okupace s událostmi, které souvisejí se studenou válkou. Proč připustil další krok k přenesení viny za rozpoutání Druhé světové války dílem téměř rovným z nacistického Německa na Sovětský svaz? Ano, Estonsko, Litva, Lotyšsko se cítily obětováni v roce 1940 západními mocnostmi Sovětskému svazu. Za války se zde formovali i divize SS zbraní..

Fašismus, který nemusí mít podobu a také neměl vždy podobu německého nacismu, existoval před vypuknutím Druhé světové války ve Španělsku, Portugalsku, Maďarsku. Do velké míry autoritářským režimem bylo Polsko,které pro zajímavost uzavřelo smlouvu s nacistickým Německem ještě před smlouvou Německa se Sovětským svazem. Království Jugoslávské (Srbů, Chorvatů a Slovinců), se také příliš nestranilo ani dnešním buržoazně demokratickým praktikám. Konečně Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko dlouho patřily k věrným spojencům nacistického Německa.

Myslím si, že pravice bude spokojena, Ti kteří si přejí tzv. nejen morální, ale i věcné vyrovnání se Sudetoněmeckým landsmanšaftem rovněž. Věcně si, ale myslím, že ministr zahraniční morálně a politicky devalvoval Českou republiku s polokolonie na kolonii Spojených států amerických. S tím kategoricky nesouhlasím. Historická pravda politickými účelovými přirovnáváními nesmí být překrucována. Bude-li překrucována pravda o druhé světové válce, mimo jiné i o tzv. armádě ROA (Vlasovců), bude to jen přiložení polénka k možnému dalšímu válečnému konfliktu před nímž se otevřou stavidla různým neonacistickým a autoritářským tendencím. Měli bychom si vážit vlastenectví, zdravé národní hrdosti a umět rozlišovat.

Stanislav  Grospič

předseda ÚZ OS ČMS