Lídr odborů a poslanec, Stanislav Grospič, o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

Vystoupení k návrhu  poslanců Patrika Nachera, Jaroslava Faltýnka, Martina Kolovratníka, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě /sněmovní tisk 200/ – druhé čtení

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážení kolegové a kolegyně. Také bych chtěl přispět do té diskuse k tomuto zákonu, a obzvlášť proto, protože vím, jak obtížně se tento zákon rodil a jaké množství zaměstnanců a veřejnosti na něj v podstatě čekalo.

Mnohokrát tady zaznělo, že v řadě zemí Evropské unie, ale i jinde ve světě, je běžné daleko větší omezení prodejní doby nejen o svátcích, ale například v neděli, a nijak to neohrožuje prosperitu těchto zemí, nijak to neohrožuje životní úroveň jejich občanů. Berou to za samozřejmost, protože pokud oni mají třeba z jiných profesí právo čerpat volno ve dny určené jako volno nebo svátek, pracovní volno nebo svátek, tak proč by jej také neměli mít zaměstnanci obchodu, především supermarketů, ale i zmíněného velkoobchodu. Problém spočívá v tom a ty námitky tady často zaznívají, že jsou samozřejmě jiné profese a jiná povolání, která vyžadují nepřetržitý provoz a musí být vykonávána i v dobách, kdy ostatní čerpají jim zákonem stanovené volno.

Možná ten problém spočívá ale i v jiné oblasti. A možná si i vy vzpomenete na to, jak úporně vedly odbory, a já bych vlastně tady měl ohlásit střet zájmů, protože jsem předsedou jednoho odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska, kdy bojovaly za to, aby se zvedaly a narovnávaly mzdy v supermarketech a v obchodních řetězcích a aby se tam také dodržovala pracovní doba. Aby se dodržovala zcela prozaická ustanovení, například o tom, že zaměstnanec musí minimálně 14 dní dopředu znát rozvrh své pracovní doby, aby nedocházelo k tomu, že to zná týden, pět dní, tři dny předem, a ještě v průběhu toho dne se mu to mění, protože vypadne brigádník, vypadne někdo jiný, a on vlastně je vystaven tlaku, nepřijde-li, vznese-li nějakou námitku, že nemůže, protože už počítal s tím volnem, tak mu zaměstnavatel řekne: Příště nemusíš přijít. Ono propagované zvýšení mezd například v některých supermarketech, a konkrétně bych mohl mluvit o některých řetězcích, obchody provozovny Kaufland, například i ze svého města, odkud pocházím, z Mladé Boleslavi, ve svých důsledcích vedlo k tomu, že se rapidně zvýšil počet zaměstnanců, protože jim bylo řečeno: Pokud jste si tedy vyjednali tyto mzdy a my vám je dáváme, tak musíte obsáhnout za tu mzdu mnohem větší časový úsek a dobu.

A určitě, ale to není námět pro Poslaneckou sněmovnu, ale třeba pro Inspektorát bezpečnosti práce a pro úřady práce, nakolik je vlastně využívána ta klasická osmihodinová pracovní doba a nakolik jsou ti lidé nuceni dělat jiné práce, než na které byli najmuti; například prodavači musí rovnat zboží do regálu a musí dělat úklid, a nakolik to musí dělat v jiném rozsahu než v tom osmihodinovém a povětšinou tedy i v dělených směnách. Takže to je velký problém supermarketů. V České republice je jich téměř přes 740, z toho tuším něco přes 50, 60 se to bude blížit velkoobchodům, a v nich je celkem zaměstnáno přes 835 tisíc zaměstnanců. Samozřejmě ne na všechny toto dopadne, protože jsou i obchody s menší plochou než 200 m2, a tam ten režim je trošičku jiný. Ale myslím si, že zaměstnavatelé nebo provozovatelé těch menších obchodů, pokud to není přímo rodinný podnik, tak to řeší trochu jinak. A je to třeba i pro ty zaměstnance určitý moment, řešitelný problém, dohodnout se a získat určité volno.

Hovořím tady o tom proto, že jsme původně měli představu, že třeba by se to mohlo týkat prodejen o 100 m2, ale pokud tady leží na stole návrh, který říká, že by se tato pracovní doba nebo tato výjimka měla týkat pouze maloobchodů a nikoliv velkoobchodů, tak prosím vás, ty velké excesy, ten velký nápor na zaměstnance, ten se děje primárně také v těch velkoobchodech, kde povětšinou mají také ti zaměstnanci pramalé zastání, protože ti z vás, kteří trošku znají tu problematiku, tak velice dobře ví, jak je těžké, aby tam působily například odborové organizace a prováděl se dohled nad dodržováním pracovní doby a působila tam Inspekce bezpečnosti práce.

Myslím si, že tento zákon má místo v právním řádu České republiky, že by klidně mohl být rozšířen na ostatní svátky, že by klidně v nějaké, třeba alespoň omezené podobě mohl být vztažen i na neděle. Ale v této fázi prosím za to, abychom se nepřikláněli k předložené novele. Výrazně zhorší sociální postavení zaměstnanců. A já tady z toho důvodu navrhuji zamítnutí předloženého návrhu zákona. A do té doby, než dojdeme k třetímu čtení, než se přeruší třeba i to dnešní druhé čtení, dávám tento procedurální návrh. A nechť se sejdou dvě koaliční strany a rokují o tom, zda se dohodnou na nějaké shodě a na nějakém kompromisu, a ten větší z koalice ustoupí tomu menšímu.

Ale za Komunistickou stranu Čech a Moravy říkám, že my to zásadně nepodpoříme, máme jiné představy. Uvědomujeme si, jak těžká práce je v obchodních řetězcích včetně velkoobchodů. A znovu opakuji, dáváme návrh na zamítnutí předložené novely. ***

Druhý vstup :

Děkuji, pane místopředsedo. Já se velice omlouvám, protože když jsem navrhoval to procedurální přerušení projednávání tohoto bodu, tak jsem neřekl do kdy. Navrhoval bych ho do příští schůze Poslanecké sněmovny, aby se vytvořil prostor mezi oběma stranami, které tvoří vládu České republiky, aby se dohodly na přístupech k tomuto zákonu. A věřím, že najdou řešení, které bude ke spokojenosti zaměstnanců v maloobchodě i velkoobchodě.

Jinak replikuji prostřednictvím vaším, pane předsedající, na svého předřečníka. Samozřejmě že existuje zákoník práce a spousta dalších institutů. Problém je, že v obchodních řetězcích a v supermarketech pomálu fungují např. odborové organizace a málokdo si z těch zaměstnanců odváží stěžovat, protože si prostě vyhodnotí tu situaci tak, že je rád, že má tuto práci, a je si vědom toho, že se ho prostě ten zaměstnavatel dříve či později zbaví.