Nejen Blízký východ je stále více časovou bombou

Irán obvinil Izrael z vraždy významného jaderného fyzika Mohosena Fachrízadeha. Další kapka v moři napětí na Blízkém východu a Iránu. Je hloupé považovat prastarou perskou kulturu a dnešní Irán za něco zaostalého.  Rovněž tak nelze podceňovat snahy státu Izrael o zachování si své celistvosti všemi způsoby. Nakonec určitě pravda o vraždě předního íránského fyzika vyjde najevo a není třeba ani vhodné obviňovat předem někoho obviňovat či dávat prostor nevalným novinářským spekulacím.

Problematiku celého regionu a postavení státu Izrael je třeba vnímat v kontextu vývoje přinejmenším od rozpadu panství Osmanské říše, ale i vyostřením konfliktu mezi Spojeným královstvím a Židy po roce 1945. Vznik státu Izrael se neobešel bez řady válečných konfliktů. Mezinárodní společenství už tehdy bylo prakticky bezmocné, protože naplnění usnesení o vzniku státu Palestina naplnit nedokázalo.

Organizace spojených národů (OSN) přijala 29. listopadu 1947 Plán OSN na rozdělení Palestiny, podle něhož se území mělo rozdělit na arabský a židovský stát a Jeruzalém měl zůstat pod mezinárodní správou OSN jako corpus separatum. Židé plán přijali, přestože 75 % území, které jim bylo přiřknuto, byla poušť, zatímco Liga arabských států a Vysoká arabská komise plán odmítly s odůvodněním, že porušuje „ustanovení Charty OSN, které dává národu právo na určení svého vlastního osudu“.

Přestože řada válek ukazuje, že soužití a formování novodobého státu Izrael se neobešlo bez válečných konfliktů s  arabským etnikem. Často k tomu přispěla hra řady arabských států. Doplatil na něj zejména palestinský lid.  Naplnění plánu OSN hovořící o vzniku dvou rovnoprávných států Izraele a Palestiny je z hlediska dnešního výkladu mezinárodního práva neokoloniálními mocnostmi, USA, ale i některých arabských států přinejmenším problematické.  Přispěla k tomu i Česká republika svými nedávnými postoji.

Ano terorizmus musí být odsouzen a je nepřípustný.  To musí platit však jak pro různé náboženské a kmenové milice, ale i pro státy bez ohledu zda jsou velmocemi či nikoliv. I Izrael je vázán mezinárodním právem. Genocida, kterou si prošel židovský národ v dobách německého nacismu, musí být vždy odsuzována a být varovným mementem. Každý rozumně uvažující člověk nemůže genocidu spáchanou na židovském národě zpochybňovat, ale naopak tvrdě odsoudit.  Připomenu Norimberský poválečný tribunál, jehož závěry jsou jasné a platné. Mám někdy pocit, že i rozsudky Norimberského tribunálu by dres  rád někdo z  mocenských elit zpochybnil a vrhl do zapomnění. Položím záměrně řečnickou otázku, jak se chovala Marie Terezie k židům v tehdejších Čechách? Odpovím. Hanebně a nepřístupně. Upírat Palestincům právo na samostatný stát a vývozem  či jinou formou podpory terorismu kýmkoliv na blízkém východě je nepřípustné. Spravedlnost nemůže být jednostranná.  I když formálně rovné buržoazní právo dopadá na ekonomicky, politicky a nábožensky nerovné lidi. Hra arabských států podle převažujícího  muslimského  vyznání sunitů či šíitů a z ní „pragmatická“ spolupráce mezi sebou přináší často ovoce, které nenese mír  a stabilitu. Doplácí na ní prostí občané.  Měli bychom se ptát, jak se pod sankcemi žije prostým dělníkům, pracujícím, prostým  občanům nejen v Íránu, tak také třeba v Sýrii, které trpí neoprávněnými sankcemi i ze strany Evropské unie. Světové mocnosti v tichosti přihlíží, jak se Turecko snaží jednou v tichosti, podruhé zbraněmi obnovit slávu Osmanské říše.  Roste napětí mezi Řeckem a Tureckem, teoretickými spojenci NATO. Předmětem sporu jsou suroviny v pobřežních vodách.  Zda již dávno nenastal čas pro posílení autority Organizace spojených národů.  Mezinárodní společenství  k tomu přihlíží tak jako mnohokrát přihlíželo.

Bývalé koloniální mocnosti, Evropská unie, ani USA nemají na žádné jiné aktivitě zájem. Navíc samotné  Spojené státy si procházejí obdobím připomínající stav blížící se spíše k občanské válce. Nejsou schopny žádné trvalé mírové stability, neboť se zde podmiňují a někdy kříží se zájmy nadnárodních korporací, které je ovládají. Myšlenky míru a socialismu nejsou v žádném případě překonané, naopak vysoce aktuální. . Vražda Iránského vědce může náhle dostat úplně jiný význam.

Stanislav Grospič

místopředseda ÚV KSČM