Příspěvek OS ČMS na setkání v Athénách 6. února 2020

Situace v České republice se na první pohled může jevit jako stabilizovaná.  Průměrná hrubá mzda dosáhla 33.697,-K4 což činí 1.321,3 Euro. Průměrnou mzdu nepobírá 72% zaměstnanců. Mediánovou (středový průměr mzdy) přibližně 28.000,- Kč, tj. 1.098 Euro pobíralo kolem necelých 40 % zaměstnanců.  U minimální mzdy se podařilo i tlakem  KSČM dosáhnout  jejího zvýšení z 13.350,- Kč na 14.600,. Kč tj., 572,5 Euro. Není to sice nárůst požadovaný naší odborovou centrálou na 16.000,- Kč, ale jde o ústupek dojednaný Českomoravskou odborovou konfederací, členem Evropské odborové konfederace, tedy žlutickými odbory se svazy zaměstnavatelů.

Je třeba zdůraznit, že minimální mzdu pobírá řádově sice jen něco přes 120 tisíc zaměstnanců, ale staví základní východisko pro řadu sociální dávek. To je problém, stále nedosahuje 40% a již vůbec ne 50% průměrné mzdy.

Míra chudoby se sice formálně minulý rok snížila s 9,6% obyvatel na 8,6% obyvatel, ale stále se na její hranici nachází 1,6 milionu obyvatel.  Podle analytičky z Českého statistického úřadu Drahomíry Dubské se pod hranici chudoby v současnosti nachází 1 022 300 obyvatel (9,8 %). Za poslední rok však přibylo dalších 86 tisíc lidí. Nejhůře jsou na tom podle Dubské senioři:

Stačí zcela nepatrný posun, kdybyste tu hranici zvednul na 70 %, což je docela malý rozdíl, tak by se ve skupině ohrožených příjmovou chudobou neocitalo 10,7 % žen a 8,9 % mužů, ale už 18,5 % žen a 14,6 % mužů. A co je podle mého názoru největší riziko, tak u občanů nad 65 let, to znamená v podstatě u důchodců, by se zvedl počet ohrožených chudobou ze současných 17,2 % až na polovinu všech seniorů, uvedla Dubská.

Hranice chudoby je definována jako příjem nižší než 60 % průměrného příjmu domácností v ČR.

V České republice sice v letech 2018 a 2019 došlo k zlepšení určitých sociálních opatření, například zrušení neplacené nemocenské za prvé tři dny nemoci, zvýšení minimální mzdy, zvýšení starobních důchodů. Na druhé straně však masivně pokračuje koncentrace nadnárodního kapitálu a proces oslabování pozic odborů. Pokračuje také proces liberalizace a privatizace veřejných služeb. Nejvíce je postižena oblast železniční osobní přepravy,. Zde došlo k řadě stávkových aktivit. Naše odborové sdružení velice děkuje WFTU a bratrských odborovým centrálám za projevenou solidaritu. V řadě případů přinesl kladný výsledek alespoň v zachování benefitů pro postavení zaměstnanců železnic. V řadě případů náš ještě čeká dlouhý boj.

        Nemalým dílem k tomu přispívá lavírování dvou největších odborových centrál ČMKOS a ASO spolupracující s Evropskou odborovou konfederací. Pokračuje rovněž proces zaměřený na tříštění levicových odborových aktivit konkrétně našeho Odborového sdružení Čech, Moravy, Slezska vytvářením pseudolevicových spolků, uskupení, až po vznik Nových odborů mající úzký vztah k mocenským sktrukturám evropské unie a jejich finančním zdrojům.

Hlavní úkol, jež před námi stojí je nyní odmítnout zaprvé vládní novely  zákoníku práce, zavádí přepočet dovolené a výplaty mzdy podle odpracovaných hodin,  a vrací naše dělníky a pracující o sto let zpět, pomíjí tlak, aby naopak byla základní dovolené stanovena na pět kalendářních týdnů. Zavádí takzvané sdílené pracovní místo. Tj. situaci kdy na jedno místo mohou být přijati dva a více uchazečů zaměstnavatelem a sami si rozvrhnou dobu práce a mzdu za ni. Výpovědní době se však krátí na 15 dnů, mizí sociální nároky včetně zajištění v době nezaměstnanosti a plné podpory při pracovní neschopnosti.

Druhou základní otázkou a problémem je otevření důchodové reformy. Třetí oblastí je pak snížení až rušení příspěvku na bydlení, aniž by vláda počítala s odpovídajícím náhradním řešením. Již jen okrajově zmíním, že 12 % zaměstnanců v České republice představují zahraniční zaměstnanci převážně z Východní Evropy. V převážné vetešině pracují na zkrácené pracovní úvazky a jsou zaměstnání formou agenturní práce. Boj našich odborů se zaměřuje na zrovnoprávnění těchto zaměstnanců. ¨

I my vnímáme hrozbu fašismu, hrozbu přepsání výsledků Druhé světové války, snahy o omluvu Českého a Slovenského národa za odsun Sudetských Němců na základě rozhodnutí vítězných mocností Druhé světové války. Je to v naší zemi stále větší problém. I když je to problém politický ani jako odbory nemůžeme mlčet k tomu, že za viníka Druhé světové války se stále více označuje jak nacistické Německo, tak socialistický Sovětský svaz.

Drazí soudruzi,

      výročí 75 let založení Světové odborové federace nás zavazuje vytrvat v boji za ekonomická, sociální a politická práva dělníků a ostatních pracujících, v boji proti kompromisům žlutických odborových centrál, které nahrávají nadnárodním korporacím USA, EU, Francii, SRN v tlaku na omezování práv zaměstnanců a přepisování historie.

V jednotě je síla!

Stanislav Grospič

předseda OS ČMS