Projev generálního tajemníka italských odborů USB Pierpaola Leonardiho na XIII. sjezdu TUI PS&A

Drazí soudruzi, drazí bratři a sestry,

nejprve bych rád jménem Mezinárodního odborového svazu veřejných a přidružených služeb poděkoval kyperské odborové organizaci Paysek, Konfederaci kyperské PEO, celosvětovému sekretariátu WFTU a všem, kteří společně pracovali na úspěchu sjezdu.

Dnes v tomto sále zastupujeme mezinárodní organizaci s miliony členů, která je jednou z nejstarších kategorií WFTU a jednou ze strategických složek obrany práv pracujících a lidu.

Přítomnost více než stovky delegátů z více než 40 zemí ze všech kontinentů je už zárukou úspěchu práce naší konference.

Tento sjezd pořádáme v době, kdy jsou z mnoha stran slyšet hlasy lidí, kteří se snaží uniknout ze sevření kapitálu a získat znovu politickou a ekonomickou nezávislost.

Miliony mužů a žen odmítají politiku uposlechnutí diktátu Mezinárodního měnového fondu a otevřeně vzdorují represivnímu aparátu, bránícího imperialistické zájmy. K nim směřují naše pozdravy a podpora.

Mezinárodní rámec, v němž jsme uspořádali náš XIII. sjezd, je v neustálém pohybu, ale skutečností, která jej charakterizuje, je patová situace v imperialistickém soupeření, jež stále produkuje války vybojovávané zbraněmi, ale i ekonomickými sankcemi, embargy, převraty, útoky na právo národů na sebeurčení a svůj vlastní osud.

Tento scénář teď probíhá už dlouho a není předurčen ke změně v krátké době.

Krize kapitalismu tlačí hlavní síly k použití prastarých, ale stále aktuálních nástrojů vykořisťování člověka člověkem a přírody a životního prostředí člověkem kvůli zvýšení zisku.

Lid a dělnictvo trpí těmi nejvážnějšími následky tohoto soupeření mezi imperialisty v rozvinutých i rozvojových zemích, na všech kontinentech a ve značné většině zemí. Musí čelit vykořisťování, chudobě, omezení práva na práci, růstu nehod v zaměstnání, omezování přístupu ke zdravotní péči a vzdělání a práva na důstojnou penzi.

V době, kdy technika a věda učinily nesmírný pokrok, tu jsou pracující a jejich rodiny bez přístupu k čisté vodě, jídlu a bydlení.

1 % populace vlastní přes 80 vyprodukovaného bohatství, zatímco 4,5 miliardy lidí žije v chudobě a bídě.

Využívání bohatství vytvářejících zdrojů na základě co největšího zisku vede ke zbídačení místní populace a ke zločinům vůči životnímu prostředí a nutí pracující migrovat do jiných zemí, často bez přístupu ke zdravotní péči, kde jsou využívaní coby levná a přizpůsobivá pracovní síla, s prácí načerno a bez práv.

Migranti jsou stále více oběťmi rasistických útoků, násilí a pašeráků lidí.

Ale kapitál napadá životní a pracovní podmínky lidských bytostí i v jednotlivých zemích.

Všechny základní služby jsou vystaveny privatizačnímu šílenství: od vody přes zdroje energie až k přírodním zdrojům.

Nadnárodní společnosti skupují suroviny a strategický průmysl a pracujícím ponechávají z vlastního bohatství jen drobty.

Privatizace kromě okradení pracujících a jejich rodin o jejich práva přináší snížení schopnosti mezd zachovat odpovídající životní úroveň; poskytované služby jsou pro lidi stále dražší a nepřístupnější a jejich kvalita je stále ubožejší.

Pracující v privatizovaných sektorech musí čelit seškrtání svých práv, nárůstu práce, exponenciálnímu růstu pracovních „nehod“ a úmrtí při práci, jež podle odhadů ILO dosahují 2,3 milionu ročně.

Neustálý růst důchodového věku, k němuž dochází například v Evropě, vykazuje ostrý nárůst pracovních úrazů a úmrtí u pracovníků starších 60 let.

Tlak na odstranění veřejného aparátu podpory obyvatelstva ve prospěch vstupu soukromých subjektů do vedení všeho, co může přinést zisk, je všude příčinou hladu a bídy, a dnes se to děje i na perifériích nejrozvinutějších zemí.

Mzdy a penze jsou drasticky snižovány, služby se stále zhoršují, směřuje se k podpoře velkých firem a bank na úkor mezd, penzí, zdraví a vzdělání obyvatelstva.

Pracující, dokonce i v nejrozvinutějších zemích, vidí, jak se jejich příjem ztrácí, aniž by pokryl měsíční výdaje, protože mzdy klesají, rostou přímé i nepřímé daně, výdaje za energie, spoluúčast na výdajích za léčiva i jinde.

Univerzálním receptem, jak zabránit pracujícím v reagování na tento stav věcí, jsou represe, útok na právo na stávku a na odborové organizace; šíření nezaměstnanosti a nejistého zaměstnání jsou používány coby zastrašující prostředky, s podporou spoluúčasti a s podplácením odborů, jež odzbrojují pracující, aby byl zajištěn zisk a zřeknutí se kapitálu ke škodě dělnické třídy.

Stále víc se prosazuje metla neoficiální práce, zasahující především nové generace a ženy; je vytvořena z bezpráví, hladových mezd a extrémního vydírání, a často nutí mladé lidi, především muže, emigrovat a ochudit tak svou zemi o lidské a myšlenkové zdroje a velice často narážet na nové vykořisťování a chudobu, a ženy žít v podřízenosti a bezpráví.

Ve veřejných službách, v nichž pracujeme, máme tyto jevy odbourávání sociálního pokroku dennodenně před očima. Celé složky veřejného aparátu jsou privatizovány a ponechány pod kontrolou a vedením soukromých a často i nadnárodních společností. Pracující jsou často vyhazováni nebo vystavováni hlubokým změnám svého ekonomického a řídícího postavení.

Mzdy veřejných pracovníků jsou nižší a nižší a pracovní podmínky jsou ztěžovány vydíráním a přeměnami nebo rušením jejich pracovních míst.

Pracovníci, kteří odejdou do penze, nejsou nahrazováni a pracovní zátěž těch, kteří zůstávají, každým dnem narůstá, a neexistuje ani náznak odporu zkorumpovaných a spoluvinných odborových svazů, jež přijímají všemožné zhoršování pracovních podmínek, dokud zůstává nedotčena jejich úloha a výhody. Navíc rostoucí digitalizace stále víc nahrazuje, alespoň v rozvinutých zemích, lidskou pracovní sílu, a to také vede k další nezaměstnanosti.

Volání po zkrácení pracovní doby při stejné výši příjmů se proto stává všeobecným heslem k dosažení lepších životních a pracovních podmínek, podpoře nových zaměstnání a skutečné generační výměně ve veřejné správě a ke vzdorování pokusům veřejnou správu definitivně zrušit.

Jestliže jsou problémy, jimž jsou denně vystaveni pracovníci veřejných služeb, ve všech částech světa podobné, je úkolem odborů ve veřejných službách vybudovat silnou akční jednotu, jež, ve všech zemích a všech oblastech, zorganizuje boj a odpor proti útokům na svět práce a za získání větších práv v rámci přeměny společnosti na svět bez vykořisťování člověka i přírody člověkem.

Náš XIII. sjezd musí být zlomovým bodem v našich vztazích. Během čtyř let od našeho minulého sjezdu jsme se snažili zvýšit kvalitu naší činnosti navrhováním společných metod a cílů k prosazení akční jednoty odborových svazů veřejných služeb, abychom poskytli pracujícím v našich zemích víc nástrojů k boji.

Oblastní struktury TUI PS&A byly, i když někdy s obtížemi, reorganizovány; činnost místopředsedů je v tomto smyslu důležitá, i když ne vždy ve všech oblastech dostačující.

Podporovali jsme iniciativy k boji, stávkám, mobilizacím, jež probíhaly v různých zemích a kontinentech, ve snaze, aby pracující pociťovali blízkost a solidaritu celé organizace v době, kdy to nejvíc potřebovali.

Snažili jsme se účastnit sjezdů přidružených organizací, když nás informovaly včas a když jsme dokázali najít ekonomické zdroje na pomoc pokrýt cestovní výdaje, vzhledem k naprostému nedostatku dosažitelných ekonomických zdrojů.

Často jsme naráželi na potíže v komunikaci mezi různými veličinami a snažili jsme se je překonávat aktivací webových a facebookových stránek a žádáním různých organizací, aby nám poskytovaly zprávy, dokumenty a analýzy, které jsme šířili, abychom obohatili politický a ideový odkaz organizace s výhledem na růst TUI i celé WFTU.

I na této frontě jsme nacházeli potíže a nepozornost.

Mezinárodní a internacionalistická činnost třídních odborů nemůže a nesmí být činností jako každá jiná, nelze ji zvládat s povrchností. Bez internacionalistické vize a činnosti naše boje riskují, že budou nedostatečné, riskujeme, že pro stromy nevidíme les.

Jsme přesvědčeni, že blízkost bojů jedné organizace, solidarita vyjádřená organizacemi z jiných zemí je základním nástrojem podpory, jež dává pracujícím více síly v jejich bojích.

TUI PS&A v posledních letech rostl, nové organizace se rozhodly připojit k našemu TUI, s dalšími jsme navazovali vztahy a doufáme, že se co nejdříve rozhodnou připojit a stát se trvalou součástí TUI.

Jsme si jistí, že nový sekretariát, jenž vzejde z našeho sjezdu, dokáže zvýšit přítomnost TUI PS&A ve všech zemích i na všech kontinentech a že politická i odborářská iniciativa našeho TUI bude podnětem k růstu naší přítomnosti na všech kontinentech.

Doufáme, že všechny členské organizace TUI PS&A se také rozhodnou přidat k WFTU, aby posílily nesmírnou práci, již vykonává naše Světová (odborová) federace ke zlepšení a zvýšení významu vedoucí úlohy pracujících světa, k odstranění vykořisťování člověka i přírody člověkem, ke změně světa, k potvrzení socialismu.

Viva la TUI PS&A !

Ať žije WFTU!