Rozhovor a aktuálním dění ve Světové odborové situaci a nadcházejícím 75. výročí založení této mezinárodní světové odborové centrály

1.Začátkem února, jak jsme informovali, jste se účastnil v Aténách Rady předsedů a vedoucích představitelů  odborových organizací sdružených ve Světové odborové federaci (WFTU). To byla pravidelná schůzka?

    Začátkem února, konkrétně ve čtvrtek 6. února letošního roku začala v Athénách zasedání Rady předsedů a vedoucích představitelů odborových organizací sdružených v Světové odborové federaci v Evropě. Z části se jednalo o pravidelnou poradu a část byla věnována mimořádným situacím, které vznikají v jednotlivých zemích Evropy. Záměrně neříkám jen členských států Evropské unie i když tam je rozhodující podstata problémů.Mám teď na mysli problémy nejen ekonomicko-sociální, ale celkový nástup neoliberalismu a i problémy zahraničně politické dotýkající se výrazně dělnictva a ostatních pracujících.

 

2.Co bylo jejím hlavním tématem?

   Jednání zahájil a po celou dobu řídil generální tajemník SOF Geroge Mavrikos. To myslím samo o sobě podtrhovalo význam setkání a probírané problematiky.

   Zabývali jsme se především postavením pracujících v Evropě a zejména členských zemích Evropské unie, kde v posledních letech a měsících dochází k sílícímu tlaku neoliberalismu a jehož nositeli jsou také velice často vlády jež vychází ze sociálnědemokratických poměrů. Přesto se nechají „korumpovat“ nadnárodním kapitálem, institucemi Evropské unie a přistupovat na tvrdé sociální restrikce jejíchž konkrétním projevem jsou například snahy výrazně měnit sociální systémy a důchodové systémy. Dále drastické omezování desetiletých výdobytků pracujících v pracovním právu. Francie je již dnes symbol těchto bojů. Když se však přeneseme do sousedního Rakouska nebo dokonce do prostředí České republiky a pohlédneme na vládní novelu zákoníku práce, jsou to velice obdobné. Např. preference krátkodobých pracovních úvazků oproti pracovním úvazkům na dobu neurčitou, mzdová a platová politiky. Dnes nestačí v Evropské unie na pokrytí základních životních potřeb pracovat v průměru osm hodin pět dnů v týdnu. Přitom je paradoxní jak statisticky roste průměrná mzda u nás i EU a lidé si musí stále více hledat další práci formou dalších pracovních úvazků. my se třeba jako OS ČMS díváme na formu sdíleného pracovního místa nikoliv jako na formu, která umožní zapojení matek s dětmi do pracovního procesu, ale na novou formu vykořisťování.

   Co bylo souběžným hojně probraným tématem? Přístup Světové odborové federace, její dceřiné Evropské odborové federace úzce provázané dotacemi a příspěvky z orgánů Evropské unie. Tam vidí SOF problém zásadních ústupků z obhajoby zájmů pracujících za laciné bezvýznamné změny na které je ochotna přistoupit jak Evropská unie, tak její jednotlivé členské státy. Tedy ve velké míře zrady odborové práce. EOF nemůže plnit důsledně obhajovatele zájmů dělníků a pracujících, stát důsledně na jejich straně, když lavíruje mezi orgány Evropské unie, národními vádami a nejrůznějšími svazy zaměstnavatelů. Činí dohody, které ve skutečnosti nejsou dohody rovnoprávné, ale pro pracující nevýhodné a čas postupně ukazuje jak silně i diskriminační.

 

3.Chtěl bych se v našem rozhovoru vrátit však trochu k minulosti. Kolik organizací a z kterých zemí Světová odborová organizace sdružuje?

   Dnes Světová odborová federace má za sebou bohatou historii. Sdružuje více než 130 odborových svazů z celého světa, přes čtyřicet jich je z Evropy. Celkově ve svých řadách má téměř sto miliónů odborářů z řad dělnictva a státních pracujících. Je třeba říci, že několik  desítek odborových svazů nejsou členy SOF, ae velice úzce s ní spolupracují.

 

4.Kdy vůbec vznikla?

  Blížil se konec Druhé světové války a myšlenky na sjednocení oborového hutí celého světa dostávalo zcela nový impulz a obrys.V Londýně se 6. února 1945 sešla valná hromada jíž se účastnilo 204 delegátů, kteří reprezentovali 60 miliónů dělníků z 42 zemí světa. Ovšem v otázce vytvoření jednotné odborové internacionály se vytvořily záhy i vážné rozpory.  Delegáti z Latinské Ameriky, SSSR, Francie, Austrálie, americké CIO a různých dalších delegací požadovali, aby byla vytvořena  nová organizace a podporovali návrh Sidney Hillimana ze CIO. To bylo tehdy pod vlivem velmi silného levého křídla a zaujímalo pokrokové pozice. Tím byla v rozporu se zbytkem amerického svazu AFK, který byl poměrně reakční. Britští vůdci toho využili a snažili se oživit původní reformistickou předválečnou odborovou internacionálu vytvořenou v Amsterdamu. Nakonec bylo dosaženo kompromisu vytvořením 41 přípravné komise, která svolala další valnou hromadu s cílem vytvořit SOF.

  K tomu došlo pod vlivem i událostí 9. května 1945, které usnadnilo práce na vzniku nové revoluční, pokrokové odborové centrály. Ve dnech 25. září až 9. října 1945 došlo v Paříží k založení Světové odborové federace (SOF, nebo anglicky WFTU). Vlastní rozhodnutí padlo dne 3. října 1945, kdy se valná hromada přeměnila ve sjezd. Účastnilo se jej 346 delegátů z 56 zemí světa, zastupujících 67 organizovaných dělníků. Byla zastoupena i československá čtrnácti členná delegace . Členem výkonného výboru SOF byl zvolen Antonín Zápotocký, tehdy již předseda ÚRO a do širšího představenstva Generální rady byli zvoleni za československou delegaci František Zupka a Evžen Erban, náhradníky Otakar Wünsch a František Jungman.

 

5.Sídlívala v Praze. Proč tu stále nesídlí?

  Ano SOF sídlila od sedmdesátých let do roku 2006 v Praze, kdy její sídlo bylo přeloženo na základě rozhodnutí kongresu v Havaně do Athén.

  Je třeba říci, že po roce 1989 a zvláště v letech 1990 došlo k zákazu činnosti SOF v ČSFR tehdejším ministrem vnitra. SOF však pře mohutný tlak reakčních odborových centrál, i tlak tehdejší vlády CSFR nezanikla. Nakonec svůj právní spor o své sídlo vyhrála i u mezinárodních soudů.

 

6.Jak vlastně naši dnešní mocní zdůvodnili nátlak na její odchod z našeho hlavního města, když v téže době sem pozvali rozhlasovou stanici Svobodná Evropa?

    Čistě politicky. S odstupem doby dávám plně zapravdu tě, kteří hned od počátku říkali, že v ROH byla dlouhodobě vytvářena pátá kolona 1989 a následujících letech k politickým změnám. To byl zřejmý důvod politicky vyvinout snahu zkáz sídlo SOF v ČR. Obdobě se s tímto problémem potýkal i třeba Mezinárodní svaz studentstva a jiné organizace. Razilo se a razí se heslo , že odbory nesmí vyvíjet politickou činnost, pouze odborovou. Sama odborová činnost byla v devadesátých letech silně ořezána, likvidováno téměř padesát odborových práv a oprávnění a až nový zákoník práce v roce 2006 přinesl prvé změny k lepšímu. Dnes však se s nástupem neoliberalismu ocitáme znovu plném proudu toho to boje obhajoby odborových páva, opodstatněnosti odborů boje za práv zaměstnanců.

 

7.SOF je jedna z odborových centrál. Jaké jsou ty další?

Zmínil jsem již Světovou odborovou konfederaci a její součást Evropskou odborovou konfederaci, která však patří k tě centrálám, které hojně využívají kompromisnictví , politiku ústupků a oportunismu. Mám pocit, že zájmy zaměstnavatelů a vlád jsou jim bližší než zájmy zaměstnanců a plní ze jejich finanční prostředky úlohu hlídače sociálního smíru nikoliv v rovnoprávném dialogu, ale z hlediska svých vazeb. Pak jsou zde křesťanské odborové centrály a řady menších či větších na sobě navzájem nezávislých odborových svazů.

 

8.Existuje mezi nimi spolupráce anebo opět na politické úrovni jde jen o to, zabránit nás?

  Jsem přesvědčen, že kde je vůle je i ochota a možnost spolupráce. OS ČMS i SOF se o toto neustále snaží. Jdeme touto cestou i v České republice. Netajíme se , že OS ČMS jsou levicové odbory jež patří  do rodiny Světové odborové federace. Nijak se netajím ani tím, že jsem člen Evropského sekretariátu SOF, právní komise SOF a účastním se porad předsedů.Naopak jde o to využít a umět spolupracovat s jinými odborovými centrálami, včetně ČMKOS,  ASO a nezávislých odborových svazů, Nových odborů. Vážím si upřímně možnosti pře někdy velké názorové rozdíly věci navzájem projednat, radit se a tím i často dosahovat byť dílčích, tak přece jen úspěchů. Ostatně bez vzájemné dohody nebude vládní podoby zákoníku práce. A vládní návrh novely zákoníku práce je pro zaměstnance velice, velice špatný. Mrzí mě zároveň velice vlažná podpora našeho návrhu pětitýdenní základní kalendářní dovolené. Pracující lidé si ji zaslouží. Již jen proto, že dnešní právní řád v České republice zná několik kategorií s rozdílnou délkou pracovní doby a pouze zaměstnanci v soukromém sektoru jsou odkázáni pouze na kolektivní smlouvy,milosrdenství zaměstnavatele zda jim poskytne či neposkytne pět týdnů kalendářní dovolené. To je špatné. ostatní zaměstnanci toto právo mají již dáno právními předpisy. tedy náš požadavek je oprávněný, tak jako bylo oprávněné zrušení třídenní karenční doby.

Stanislav Grospič

předseda UZ OSČMS