SPOJTE SE V BOJI PROTI PRIVATIZACI, BRAŇTE PRÁVA PRACUJÍCÍCH!

Mezinárodní situace se od našeho 12. sjezdu v Kathmandu příliš nezměnila, globální krize kapitalistického systému, jež v roce 2008 zasáhla značnou část světa, stále trvá. Krize z nadvýroby zasahuje pracovní síly a ve většině zemí podporuje ničení práv pracujících. Koncentrace bohatství a zdrojů vytváří stále hlubší nerovnosti. Miliardy lidí jsou nuceny žít pod hranicí chudoby, zatímco 1 % světové populace drží převážnou většinu bohatství na planetě. Ve všech kapitalistických zemích se velkokapitál šikuje k útoku na životní podmínky pracujících, ke snížení jejich ochrany a ke zvýšení zisků. Vykořisťování člověka člověkem se vrátilo k údaji, jenž ve světě převládá.

Centralizace a koncentrace kapitálu a bohatství; zpeněžování ekonomiky; systematické útočení na společenské funkce státu, získané bojem pracujících a lidu; přeměna všech sfér společenského života na zboží podle logiky privatizace všeho, co může vytvářet pro kapitál větší příjmy; kapitalistická politika, jež dominuje většině zemí světa, je charakterizována napadáním mezinárodního práva a svrchovanosti států; centralizací politické moci a jejím podřizováním moci politické a strategii militarizace mezinárodních vztahů.

Imperialistické soupeření vyústilo do násilné ofenzívy proti pracujícím a lidovým masám pomocí agrese vůči svrchovanosti států, centralizace moci a rostoucího využití vojenské alternativy potlačení boje pracujících a požadavku na sociální spravedlnost.

Pokračování agrese proti Venezuele, zesilování embarga vůči Kubě, stav trvalého útočení na syrský a palestinský lid, nespravedlivé a útočné sankce vůči Íránu, kyperský problém a neustálé zahajování blokád, vměšování, agresí, okupací, vydírání a embarga jsou jen některé příklady, jež mohou za umírání a utrpení milionů lidských bytostí, z nichž mnohé jsou nuceny opouštět svou vlast coby migranti a uprchlíci.

Zároveň kapitalistické bloky jako USA a Evropská unie vyhlašují obchodní války a snaží se o zajištění své nadřazenosti nad rostoucím vlivem jiných národů, např. Číny, na světovou ekonomiku.

Vedle toho USA a EU trvale zesilují agresivitu NATO a snaží se rozšířit rozsah své činnosti na celý svět.

Vykořisťování pracujících, žen i mužů, po celém světě roste a sílí, a je stále jasnější, že jim jsou odpírána práva a spolu se snižováním jejich mezd vzrůstá vykořisťování jejich pracovních sil. V praktikování agresivní neoliberální politiky, diktované Mezinárodním měnovým fondem (IMF) a Světovou bankou je další zbraní k tomu, aby dělnická třída byla zbavena zdrojů obživy, také rasismus. Kapitalistické síly využívají v některých zemích k rozbití jednoty pracujících obecní a etnické otázky.

Tato velmi znepokojivá a nestabilní situace víc než kdy jindy vyžaduje silný a vytrvalý odpor a boj třídního odborového hnutí a posilování mezinárodní solidarity pracujících.

Funkcí veřejné správy je činnost k odstranění nerovností, k poskytování služeb, jež naplní potřeby všech občanů, především dělnických rodin a těch lidových složek, jež nemají možnost využívat drahé služby, poskytované soukromníky. Nicméně po celém světě jsme svědky ostrého úpadku této základní funkce veřejné správy, a každým dnem narůstají nerovnosti, aniž by byly jakkoli kompenzovány. Světové elity si udržují skutečný odstup od lidu a jejich příjmy stále více rostou díky vykořisťování člověka člověkem i díky drancování přírody.

Stát je měněn tak, aby byl co nejslabší pro pracující a pro lid a na co nejsilnější pro kapitál, na stát vždy připravený finančně podpořit co největším balíkem soukromé banky a nadnárodní společnosti, s přímými hotovostními injekcemi nebo četnými daňovými přestávkami, které jim umožní osvobození od daní. Posilují nástroje a mechanismy represe – funkci, velké privatizační balíčky (jež zbavují stát jeho nástrojů k ekonomickému zásahu), postupný, ale urychlený proces ztráty svrchovanosti a národní nezávislosti, obrovský soubor právních nařízení, jež penalizují dělnickou třídu, vymílají práva, záruky a svobody a cílí na ukojení věčného hladu po větším vykořisťování a vyšším zisku.

Na každém kontinentu, i když v různé podobě, se kapitál snaží získat zpět to, co pracující získali formou sociálních práv a vymožeností. Konec socialistické zkušenosti v SSSR znovu vytvořil živočišného ducha růstu kapitálu v neukojeném hladu po zisku. Privatizační řádění nejprve zaútočilo na strategické sektory jako energetiku, telekomunikace atd. a potom pomocí nepřetržité kampaně napadání veřejných služeb, ve snaze demonstrovat jejich nízkou funkčnost, prosadil po celém světě proces privatizace a výprodeje nejziskovějších veřejných sektorů. Ve snaze dosáhnout v těchto procesech konsensu s občany a pracujícími kapitalisté přijali strategii rušení veřejných služeb a odepřeli financování, nezbytné pro jejich správné fungování. Tímto způsobem přesvědčili miliony lidí, že veřejné služby už nedokážou zaručit kvalitní úkony a že využití soukromých struktur především v oblasti zdravotnictví, sociální péče a vzdělání je teď nevyhnutelné. Vlády mnoha zemí poskytly větší pomoc soukromým firmám než veřejným strukturám. V této situaci byli pracovníci veřejných služeb napadáni, pokud jde o mzdy a kolektivní vyjednávání, téměř všude byl snížen jejich počet a zvýšen objem jejich práce, všude vyvstávajícím trendem je nejistota a ekonomické vydírání.

Celosvětový útok na právo na stávku, na organizování se a na vyjednávání má za cíl dosáhnout, aby třídní boj byl neuskutečnitelný nebo nepatřičný. Omezování, téměř až vymizení, základních práv a nástrojů k třídní organizovanosti pracujících ke spravedlivému požadováním jejich práv činí stále obtížnějším organizovat odpor vůči kapitalistickému programu.

Souběžně sehrávají značně negativní roli odborové svazy- většinou členové ITUC (Mezinárodní odborové konfederace, tzv. žluté odbory; pozn. překl.) a jejích oblastních struktur- které se často spolčují a podřizují diktátu buržoazie, nadnárodním kapitálovým strukturám a zaměstnavatelům. Tyto svazy v mnoha zemích představují další překážku rozvíjení třídního boje. Pracující, organizovaní v třídních odborech, často shledávají, že musí bojovat nejen s bossy a veřejnou správou, ale i s těmito odbory, které je podněcují k zavádění modelu společnosti, plně zaměřené na uspokojení zájmů firem a buržoazie.

Třídní odborové hnutí, hluboce oddané boji pracujících na obranu svých práv a veřejných služeb, hraje životně důležitou úlohu proti postupu kapitálu. Šéfové, s využitím všech nástrojů, jež mají po ruce, dělají co mohou, aby prohlubovali vykořisťování pracujících, pošlapávajíce vymoženosti a svobody lidu, aby si zachovali nadvládu.

Posilování jednoty a soudržnosti pracujících kolem jejich masových a třídních odborových svazů na pracovištích, a stejně tak při mezinárodních strukturách WFTU (Světové odborové federace), je rozhodující pro rozvíjení dělnických požadavků, bojů a třídního uvědomění, zvlášť u pracovníků veřejné správy a státních podniků. Posilování také vyžaduje akční jednotu všech pracujících a boj proti reformnímu odborářství, prosazovanému ITUC, k porážce buržoazní ideologie, již ITUC vpravuje do seskupení dělnické třídy.

Veřejná správa se hodně rychle mění, a je nutné a naléhavé, aby se i dělnické organizace vypořádaly s těmito změnami přijetím analýzy a rozeznáním nástrojů k tomu vhodných.

Stále rychlejší nástup digitalizace a růst průmyslu 4.0 vytváří hlubokou přeměnu způsobu výroby (produkce) dokonce i ve veřejné správě.

V několika posledních desetiletích množství (pracovních) úkonů s nízkou přidanou hodnotou, jež byly nahrazeny složitými stroji a roboty, schopnými urychlovat výrobu, se značným snížením potřeby lidských zásahů, exponenciálně vzrostlo. Především, co se týče veřejné správy, příchod a trvalé rozšíření internetu přispělo k důkladné restrukturalizaci úřadů a služeb, poskytovaných veřejnosti. V této restrukturalizaci, jež teprve začala a ještě nedala najevo všechny své následky, jsou celosvětově ztráceny miliony pracovních míst, především nejméně kvalifikovaných a s nízkou přidanou hodnotou. Předpovědi, jež vycházejí ze všech řídících úřadoven, se snaží stanovit jakýsi druh účetní rovnováhy mezi ztracenými pracovními místy v nejhorších profesích a v nových vysoce odborných zaměstnáních, především na poli IT. Mezitím, v technicky nejvyspělejších zemích, jsou už některé funkce veřejné správy k dosažení pro veřejnost přes internet, což nejen zkracuje čas potřebný k provádění úředních úkonů, ale také snižuje počet zaměstnanců k tomu potřebný. Nízké rozšíření počítačových dovedností mezi obyvatelstvem zemí ještě ne plně rozvinutých na technické úrovni a mezi stárnoucím obyvatelstvem zemí sice rozvinutých, ale s nízkou mírou porodnosti, umožňuje veřejným správám tuto situaci využívat k zvládání soukromé činnosti k nahrazování té jejich.

Každá velká technická revoluce přinesla změnu způsobu výroby nejen v průmyslu, ale i ve veřejné správě, každá velká technická revoluce přinesla významné změny v úkolech pracujících a často také podstatné snížení počtu pracovních míst. Kompenzace nikdy nebyla okamžitá ani bezbolestná. Miliony pracujících také ztratily práci ve veřejné správě, jež, stejně jako průmysl, nedokázala najít kolektivní, hromadné prostředky, jak se této situaci vyhnout.

Kratší pracovní doba s prací pro každého je teď víc než kdy jindy sloganem, znovu vypouštěným po celém světě zahájením bitvy za zajištění stejných příjmů při silném zkrácení pracovní doby, když za změnu způsobu výroby zaplatí pracující v pojmech nižší zaměstnanosti, ale je použita k přerozdělení nutné a stávající práce mezi víc lidí.

Zatímco je nezbytné důrazně a rozhodně zaútočit na strukturální změny, které také zasahují veřejnou správu poznáním správných cílů, jež mají být sledovány, rozhodujícím k úspěchu projektu zůstává boj:

  • za právo na důstojnou mzdu;
  • za moderní, účelné, kvalitní, všeobecné a bezplatné veřejné služby, odpovídající skutečným potřebám pracujících a lidu- zvlášť ve zdravotnictví, sociálním zabezpečení, vzdělání, justici a základním zboží – proti jejich outsourcingu (zajištění služeb silami najatými zvenčí; překl.) nebo privatizaci, s odmítnutím jejich využití k soustředění zisků;
  • za právo pracujících na postup v jejich kariéře, s následným zvyšováním platů;
  • za zrušení všech nařízení, jež zmenšují práva pracovníků veřejné správy v zemích, kde byla zavedena;
  • za zlepšení pracovních a životních podmínek pracovníků veřejné správy, aby byly slučitelné s jejich osobním a rodinným životem;
  • skončit s nejistotou v pracovních smlouvách a získat záruku stability zaměstnanosti ve veřejném sektoru, aby byla zajištěna nezávislost na kapitalistických vládách v centrální, oblastní i místní (obecní) správě a v sektorech vlastněných státem;
  • uplatňovat právo na odborářské svobody (sdružování, shromažďování, demonstrace, spoluúčast atd.) na všech pracovištích a právo na vyjednávání a na kolektivní smlouvy;
  • bojovat za rovné příležitosti, pracovní podmínky a platy pro pracující muže a ženy;
  • zavádět sociální politiku, jež odpovídá zájmům lidu a pracujících mít spravedlivější rozdělování bohatství, s odmítnutím charitativní sociální politiky;
  • za odmítnutí veškeré neoliberální a úspornostní politiky, jež v různých částech světa usiluje o odbourání pracovních a sociálních práv pracujících a lidu;
  • bojovat za mír a internacionalistickou solidaritu, proti válce, militarismu, agresi, vměšování a blokádám, jež podemílají zájmy pracujících a lidu – na obranu národní svrchovanosti, tak, aby lidé mohli svobodně rozhodovat o svém osudu.

Naše platforma boje potřebuje, aby mohla být naplněna, soudržnou mezinárodní organizaci, odhodlanou a vědomou si své síly a své úlohy předvoje v bojích za společenskou změnu.

Členstvo je základem odborového svazu, ale třídně orientované uvědomění je nevyhnutelné též. Při absenci třídní politiky odbory zapomenou na třídní boj a budou se snažit kolaborovat s buržoazií.

Struktura vedení TUI PS&A (Mezinár. odborového svazu veřejných služeb a správy) v souladu s rozhodnutím, přijatým na 17. Celosvětovém sjezdu WFTU v jihoafrickém Durbanu, pracovalo v posledních letech na opětovném spuštění a posilování TUI i celé Světové odborové federace. Zpráva o činnosti, konané od XII. sjezdu v Kathmandu až dosud, je plná iniciativ, shromáždění, oblastních setkání a účasti na akcích po celém světě. Byla otevřena webová stránka www.tui-ps.org a facebooková stránka @tui.publicservices. bohužel nebyla zcela naplněna snaha dosáhnout aktivnějšího a prospěšnějšího spojení mezi různými organizacemi TUI PS&A. Webovou stránku navštěvuje jen několik set našich členů, stejně tak facebook. Především některé organizace neodkázaly posílat zprávy o činnosti ve svých zemích, a tím se tyto nástroje staly sterilními a neatraktivními. Navíc to, že absolutní většina organizací neodkázala pravidelně platit příspěvky, učinily velice složitým zajistit přítomnost členů vedení při iniciativách pořádaných ve světě. Navzdory tomu jsme každý rok pořádali Mezinárodní den boje proti privatizaci s dost dobrou účastí, především v Evropě, Asii a Latinské Americe, zachovali jsme vztahy s přidruženými organizacemi, zvýšili jsme počet odborových svazů, které jsou členy TUI PS&A, zvlášť v Asii a Latinské Americe.

Naše činnost za poslední čtyři roky je uspokojivá. Ale míra přítomnosti oblastních funkcionářů a vice-prezidentů by měla být předefinována. Oblastní setkání by mělo být svoláno alespoň jednou ročně, s přítomností předsedy a generálního tajemníka TUI a zástupce WFTU. Jedině tak můžeme kriticky analyzovat situaci v každé zemi a probíhající boje. K tomuto účelu by měly být ustanoveny oblastní výkonné výbory.

Úkolem nového vedení, jež bude jmenováno tímto sjezdem, proto bude

  1. pokračovat v rozvíjení naší činnosti organizováním a posilováním bojů a akcí v našem sektoru, na národní úrovni, oblastně i celosvětově, a prosazovat a posilovat akční jednotu a souběh akcí našich členů a příznivců v každé zemi i celosvětově.
  2. Významně oslavit 75. výročí založení Světové odborové federace, najít řešení nedostatku ochoty sdružených organizací spolupracovat na růstu TUI PS&A a vyhlašovat zásady a ukazatele, o nichž rozhodla v Durbanu WFTU a potvrdila je Rada předsedů v Aténách.
  3. V Durbanu stanovený cíl dosáhnout do příštího celosvětového sjezdu WFTU počtu 100 milionů členů je také cílem TUI PS&A, a musí být jedním z našich hlavních závazků. TUI bude růst a sílit tehdy, když budou růst a sílit oblastní vztahy, bude-li tu odhodlání dosahovat a dosáhnout cílů růstu, posilování mezinárodního třídního svazu, bojovného, jednotného, moderního, nezávislého.

Pervolia, Kypr, 16.-17. listopadu 2019