Stanislav Grospič: Nové formy práce

Nové formy práce do značné míry rozvolňují vztah zaměstnavatel – zaměstnanec. Pro koho z nich je to výhoda či nevýhoda?

 Nejspíš by se hodilo především zmínit, že o nových formách práce se hovoří již více jak patnáct let a neustále se jejich definice mění. Je nutné si uvědomit, že i v současném kapitalismu neustále roste tlak na pracující. Je to podstata toho výrobního způsobu. Náklady na mzdy tvoří z hlediska soukromovlastnického tvorba, přisvojování a přerozdělování zisku rozhodující nákladovou položku pro vlastníka firmy. Je tomu tak i přesto, že často pocitově nové technologie výrobních postupů budí opačný dojem. Jestliže tedy nové technologické poznatky a z nich plynoucí nové technologie výroby odsouvají např. těžkou manuální práci a nauka umožňují určitou flexibilitu využití pracovní doby nesmí se opomíjet moment zisku a odcizení práce. Zaměstnanec (dělník i vysoce odborně kvalifikovaný, často i vysokoškolsky) stále jen prodává svoji pracovní sílu, produkuje nikoliv sám pro sebe, ale stále je v rámci dělby práce jen článkem v řetězu. Proto je mu produkt jeho práce odcizen a on je odcizen sám sobě i svým bližním. Dnešní kapitalismus to dokáže u mnohých profesí pocitově zastřít. Úlohu odborů je nepodlehnout tomuto klamu a umět obhájit práva zaměstnance.

Zákoník práce některé nové formy práce nezná a ty se tak ocitají v právním vakuu. Jak v tomto ohledu pokračují práce na novele ZP, co by v ní nemělo chybět?

Devět nových forem práce definovala Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek – Eurofound. Patří mezi ně sdílení zaměstnanců, sdílení místa, dočasné řízení, příležitostná práce, mobilní práce neboli práce na dálku či home office, práce na základě poukázek, portfoliová práce, skupinové zaměstnávání a zaměstnávání založené na spolupráci. Práce s novelou zákoníku práce z mého ohledu pokračují pomalu. Pohybují se v preferenci krátkodobých pracovních úvazků, krácené pracovní doby, dohod o provedení práce či pracovní činnosti. To ve svých důsledcích povede ke zhoršení postavení zaměstnanců.

Jaký je názor odborů na zmíněné změny v zaměstnávání?

 Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska a i Světová odborová federace určitě nestojí proti technologickému vývoji promítajícího se i do pracovních procesů. Nesouhlasíme, ale zásadně s tzv. „flexibilním“ rozvolňováním pracovního vztahu jak např. definuje Eurofond. To by ještě více zhoršovalo dlouhodobou sociálně ekonomickou jistotu pro zaměstnance, bouralo veřejné systémy zdravotního pojištění a sociálního pojištění a solidární důchodový systém.  Vidíme jako rozumný požadavek, který si od nás KSČM osvojila na zavedení pětitýdenní základní zákonné kalendářní dovolené. Logické je pokračovat v realizaci snížení osmihodinové pracovní doby, ale se zachování výše mzdy, respektive platu. Mimochodem dnes je velký problém nejen zemí třetího světa, ale i „vyspělých“ kapitalistických států skutečnost, že pracující nechtějí-li upadnout do chudoby musí hledat vedle klasického zaměstnání s osmihodinovou pracovní dobou ještě další doplňující formu zaměstnání, tedy zdroj příjmů. To není dobře a je to varovné.

Stanislav Grospič