Trump buší do Kuby – Kuba léčí nemocné

Medea Benjaminová / Leonardo Flores

Trump buší do Kuby – Kuba léčí nemocné

USA se nespokojily s tím, že škodí kubánskému vnitrostátnímu zdravotnictví,a útočí na kubánskou mezinárodní zdravotnickou pomoc 164 zemím

  1. června dorazil do Peru tým 85 kubánských lékařů a sester, aby andskému národu pomohli zastavit pandemii koronaviru . Téhož dne ministr zahraničí (USA) Mike Pompeo vyhlásil další utužení sankcí. Tentokrát se zaměřil na sedm kubánských subjektů včetně Fincimexu, jedné ze základních finančních institucí, dopravujících zásilky do země. Další v hledáčku byla Marriott International, které bylo nařízeno zastavit operace na Kubě, a další firmy v oblasti turistiky, odv ětví, jež představuje 10 % kubánského HDP a byl celosvětově poničený pandemií.

Zdá se, že čím víc Kuba pomáhá světu, tím víc do ní buší Trumpova správa.  I když Kuba snáší americké embargo už téměř 60 let, Trump rozvinul strategii „nejvyššího tlaku“, jež zahrnuje přes 90 ekonomických opatření, použitých proti Kubáncům od ledna 2019. Josefina Vidalová, kubánská velvyslankyně v Kanadě, nazvala tato opatření „nevídanými úrovní agrese a rozsahem“, navrženými k tomu, aby „zbavily zemi příjmu k rozvoji ekonomiky“.  Od svého počátku stálo embargo Kubu podle odhadu z roku 2018 hodně přes 130 mld.  $. Jen v samotném období 2018-2019 byl ekonomický dopad 4 mld. $, a to není zahrnutý dopad zákazu cestování Trumpovou vládou z června 2019 na sektor turistiky.

Ačkoli se u embarga předpokládá, že bude mít humanitární vyjímky, zdravotnický sektor ušetřen nebyl. Kuba je celosvětově známá svým všeobecným systémem zdravotní péče, ale embargo vedlo k nedostatku léčiv a zdravotnických dodávek, především pro pacienty s AIDS a rakovinou. Lékaři v kubánském Národním onkologickém institutu museli dětem s rakovinou amputovat dolní končetiny jen proto, že americké společnosti, jež mají monopol na technologii, ji nemohou na Kubu prodat. Uprostřed pandemie USA zablokovaly dodávku roušek a testovacích sad na Covid-19 od čínského miliardáře Jacka Ma.

USA se nespokojily se sabotováním kubánského domácího zdravotnického sektoru a napadaly kubánskou mezinárodní zdravotnickou pomoc, od týmů dnes bojujících s koronavirem až k těm, jež od 60. let cestují po světě a poskytují služby nedostatečně obslouženým společenstvím ve 164 zemím. Sílem USA je snížit příjem ostrova teď, když příjem z těchto služeb převýšil příjmy z turistiky a stal se pro Kubu hlavním zdrojem.

Označením těchto dobrovolnických zdravotnických týmů jako „oběti pašování lidí“, protože část jejich platů jde na zaplacení kubánské zdravotní péče, Trumpova vláda přesvědčila Ekvádor, Bolívii a Brazílii, aby ukončily své smlouvy o spolupráci s kubánskými lékaři. Pompeo poté zatleskal vůdcům těchto zemí za to, že odmítly „přehlížet“ údajné kubánské zlořády. Vítězoslavnost měla krátké trvání: měsíc po tomto prohlášení Bolsonarova vláda v Brazílii poprosila Kubu, aby sse její lékaři vrátili do středu pandemie. Spojenci USA po celém světě, včetně Kataru, Kuvajtu, Jižní Afriky, Itálie, Hondurasu a Peru tuto kubánskou pomoc přijaly s povděkem. Obdiv ke kubánským lékařům je tak velký, že byla zahájena celosvětová kampaň, aby dostali Nobelovu cenu míru. Trumpova vláda nenálepkuje jen lékaře, ale celou zemi. V květnu nazvalo Ministerstvo zahraničí Kubu jednou z pěti zemí, jež „plně nespolupracují“ na úsilí USA čelit terorismu. Hlavní záminkou bylo, že národ hostil členy kolumbijské Národně osvobozenecké armády (ELN). Přesto dokonce tisková zpráva Ministerstva zahraničí uvádí, že přítomnost členů ELN na Kubě je výsledek „protokolů mírových jednání“. Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodríguez o obviněních řekl, že jsou nečestná a jsou „umožněna neuznalým přístupem kolumbijské vlády“, jež rozhovory s ELN v roce 2019 přerušila. Také by se mělo podotknout, že původním hostitelem rozhovorů mezi ELN a Kolumbií byl Ekvádor, ale Kuba byla požádána, aby se zapojila poté, co se Morenova vláda svých povinností v roce 2018 zřekla.

Ohodnocení Kuby jako „nespolupracující“ v boji proti terorismu dovedlo Kubu k tomu, že se ocitla na americkém seznamu států. Jež podporují terorismus, což s sebou nese přísnější sankce. Tuto myšlenku asi před měsícem prozradil agentuře Reuters jeden vysoký Trumpův vládní úředník. Kuba byla na tomto seznamu v létech 1982 – 2015, ačkoli, podle bývalého úředníka Ministerstva zahraničí Jasona Blazakise, „bylo právně rozhodnuto, že Kuba se aktivně nepodílela na násilí, jež lze definovat jako terorismus podle žádné důvěryhodné definice na světě“.

Spojené státy samozřejmě nejsou v postavení, aby mohly tvrdit, že v boji proti terorismu jiné státy nespolupracují. USA poskytovaly po celá léta útočiště Luisi Posadovi Carrilesovi, duchovnímu otci bombového atentátu na kubánské civilní letadlo v roce 1976, jenž zabil 73 lidí. Navíc nedávno USA ani nekomentovaly útok na kubánské velvyslanectví ve Washingtonu DC ze 30. dubna, kdy někdo střílel na budovu ze samopalu.

I když to jsou určitě pravicoví ideologové jako ministr Pompeo a senátor Rubio, kdo inscenuje Trumpovu nanejvýše nátlakovou kampaň, pro Trumpa samotného je Kuba výhradně o amerických volbách. Jeho tvrdá linie proti nepatrnému ostrovnímu národu možná pomohla ovlivnit floridskou guvernérskou kampaň uprostřed volebního období, ale není jasné, že mu dobře poslouží v roce prezidentské volby. Podle konvenčního povědomí a průzkumů mladší Kubáno-Američané, kteří, stejně jako většina mladých lidí, nemají chuť hlasovat v polovině volebního období, jsou stále skeptičtější k embargu, a celkově Kuba pro ně není prvořadým problémem. Trump v roce 2016hlasy Kubáno-Američanů získal, ale Hillary Clintonová získala z jejich hlasů 41 – 47 %, podstatně víc než kterýkoli demokrat po několik desítek let.

Jsou náznaky, že jako volební strategie se Trumpova agresivita vůči Kubě nemusí vyplatit. Samozřejmě, strategie nemusí být jen o hlasech, ale také o financování a ujištění, že kubáno-americká politická mašinérie stojí pevně za Trumpem.

Tato strategie se už nevyplatila, pokud jde o dosažení cíle v podobě změny režimu. Trumpova vláda má pravděpodobně k dosažení změny režimu mnohem dál, než se USA dostaly za 60 let zasahování.

Během Trumpova funkčního období Kuba poklidně přešla od prezidentury Raula Castra k Miguelovi Díaz-Canelovi. V roce 2019 kubánští voliči drtivou většinou ratifikovali novou ústavu. To nejsou znaky země na pokraji kolapsu.

Vše, čeho Trump dosáhl, je, že udělal život složitějším jedenácti milionům obyvatel ostrova, kteří, stejně jako lidé všude na světě, jsou otloukaní ekonomickým dopadem koronaviru. Zhroutila se turistika. Příjem z převodů se vypařil (kvůli novým americkým omezením a nižšímu příjmu v rukou kubánské diaspory). Venezuela, druhdy hlavní dobrodinec, se zmítá ve své vlastní krizi. Ale kubánská ekonomika, s předpovědí poklesu o 3,7 % před vypuknutím pandemie, si už prošla hroším, zvlášť během ekonomické krize v letech 1991 – 2000, známé jako „zvláštní období“ po zhroucení Sovětského svazu.

Změna v Bílém domě by přinesla částečnou úlevu, i když Joe Biden vsadil spíše na nevyhraněný, dvojaký postoj, a řekl, že by obnovil vztahy, jako to udělal prezident Obama, ale dodal, že je vstřícný k použití sankcí jako trestu za kubánskou podporu venezuelské vlády.

Je jasné, že ode dneška až do listopadu a možná pro další čtyři roky bude Trumpova vláda bušit do svého ostrovního souseda. Kuba bude i nadále usilovat o celosvětové odsouzení blokády (hlasování v OSN v roce 2019 bylo 187 proti a 3 pro – USA, Brazílie a Izrael) a bude i nadále ukazovat, jací jsou dobří sousedé. Na tyto poslední provokace odpovídala, jak to dokáže jen Kuba: větší globální solidaritou, vysláním zdravotnických skupin k boji s Covid-19 na Guineu a do Kuvajtu den po červnovém vyhlášení sankcí. Kubánský zdravotnický personál teď pečuje nemocné ve 26 zemích.

To je druh ochoty, jakou si za peníze nekoupíte, a rozsáhle představuje ostrý kontrast vůči hanebnému chování Trumpovy vlády během pandemie. Už v březnu, když kubánští lékaři dorazili do Itálie, někdejší ekvádorský prezident Rafael Correa napsal na tweetu: „Jednou budeme vyprávět svým dětem, že, po desetiletích filmů a propagandy, v okamžiku pravdy, když lidstvo potřebovalo pomoc v době, kdy velké mocnosti zůstávaly skryté, začali přijíždět kubánští lékaři, aniž by něco žádali na oplátku.“ CT

Medea Benjaminová je spisovatelka/ aktivistka a spoluzakladatelka mírového seskupení CODEPINK. Leonardo Flores je odborník na latinskoamerickou politiku a koordinátor kampaně se seskupením CODEPINK. Více o kampani za Nobelovu cenu pro kubánské lékaře najdete na www.cubanobel.org .

Překlad z www.coldtype.net Vladimír Sedláček