Vystoupení k ústavnímu zákonu na ochranu vody

Návrh poslanců Vojtěcha Filipa, Stanislava Grospiče, Pavla Kováčika, Miloslavy Vostré a Marie Pěnčíkové na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk
508/ – prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 508/1. Slova by se měl ujmout zástupce navrhovatelů, jímž je poslanec Vojtěch Filip, nicméně pan poslanec Grospič je přítomen a připraven. Takže prosím, máte slovo. Požádám sněmovnu o trošku větší klid! Prosím.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás požádal o chvilku pozornosti k rovněž ústavnímu návrhu zákona, kterým se navrhuje úprava Ústavy České republiky, kde by se zvýraznila pravomoc a působnost Ústavy a ústavního pořádku ve vztahu k ochraně vody a vodních zdrojů. Náš návrh byl předložen těsně před rokem 13. června 2019 (na mikrofon předneseno 2020) a je veden snahou co nejúspornější rovněž vstoupit pouze do článku 7 a vytvořit prostor pro prováděcí předpisy, především pro Zákon o vodách.

Navrhujeme, aby znění článku 7, které zatím zní: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“, byl nahrazen zněním: Odstavec 1: „Voda jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství je ve vlastnictví České republiky, Česká republika chrání a zvelebuje toto bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby i ostatních přírodních zdrojů a přírodního bohatství ve prospěch svých občanů a následujících generací.“ A druhý odstavec: „Způsob využívání a ochrany stanoví zákon.“

My jsme k tomuto přistoupili z toho, že současná ústavní ochrana a následná zákonná úprava ne zcela řeší potřebnou ochranu přírodních zdrojů a přírodního bohatství, především pak vody a vodních zdrojů. Suché období několika posledních let ukázalo, že zejména voda jako základní životní podmínka by nejen měla mít ale nutně potřebuje zcela zásadní ochranu. Zachování vodních zdrojů by proto mělo být prioritou nejvyššího významu. Důvodem navrhované vyšší ústavní ochrany vody a vodních zdrojů z naší strany, tedy Komunistické strany Čech a Moravy, je jejich zranitelnost, ale současně i nezbytnost pro existenci života na celé Zemi. V souvislosti s nastupujícími klimatickými změnami je předpokládána celá řada negativních dopadů na život obyvatelstva, přirozené i umělé ekosystémy, stav zemědělství a životního prostředí a právě proto je nutné si vody vážit a chránit ji, udržovat její přirozené zdroje, podzemní prameny a jezera, zamezit v co nejvyšší míře jejímu znečišťování a plýtvání.

Jenom podotknu, že v České republice je zhruba 11 % krajiny zastavěno, 2 % tvoří vodní plochy a zbytek je zemědělská, 53 %, lesnická, 34 % krajina. A aby bylo možné udržitelně, to je i pro další generace ji využívat, to, co produkce krajiny poskytuje, potraviny, energii, dřevo, musíme dnes více než kdy jindy preferovat opatření k ochraně půdy a vody. Rychlá degradace půdy a neschopnost zadržet vodu v krajině totiž výrazně ohrožuje samotnou produkci a v dlouhodobější perspektivě je neudržitelná.

Vážené kolegyně a kolegové, Komunistická strana Čech a Moravy chce tímto svým návrhem novely Ústavy České republiky přispět do nejvýznamnější diskuse současnosti, tzn. do diskuse o ochraně jednoho z nejcennějších přírodních bohatství, které máme, tedy vody a vodních zdrojů. Prosím vás o jejich podporu.